Koronavirová situace se podstatně zlepšla a restrikce se uvolnili natolik, že se otevřeli muzea a hrady a mnoho dalších institucí. Vymyslel jsem výlet do Jaroměře do Železničního muzea Výtopna v Jaroměři. Vše jsem naplánoval, v pátek jsem vařil švestkovou omáčku, v sobotu od 5:30 ráno jsem letěl na nákup a vařil kyselo.

Prosil jsem maminku, aby vás přivezle v 9, nepřivezla a ani v 10. Před půl jedenáctou jste přijeli a vše bylo ve fofru.

Připravit svačinku, dát vám oběd, půjčit si elektro kolo od babičky Magdy, připojit vozík, vše naložit a vyrážíme. Nastoupíme do výtahu, přijedeme ven a nad námi černé mraky. Tohle přece nevzdáme, tak dlouho jsme nikde nebyli, kvůli kovidu, dalo to tolik práce vše připravit a teď mraky. UFFF

Nasedli jsem, zadělal jsem pořádně vozík a jeli jsme nafoukat kolo na benzínku. Dojeli jsme na benzínku, nafoukali duše a spustila se průtrž mračen. Schovali jsme se pod přístřeškem benzínky, koupil jsem nanuky a kafe a čekali až to přejde. Cca za půl hodiny bylo po všem. Mokro ale mohli jsme vyrazit.

Zdolali jsme Nové Zámky, Debrné, stoupali k Nemojovu a za chvíli jsme byli ve Dvoře Králové. Nějaká ta přestávka na čůrání a pití. V půli stoupání ve Dvorském kopci jsem odbočil dolu k řece kde vede cesta k mostu u ZOO. Zkratka , bohužel osudná.

Asi v půlce cesty jsme potkali stojící auto na naší straně a proti jeli dva cyklisti na elektrokolech. Viděl jsem, že se tam s vozíkem nevejdu a tak jsem přibrzdil, jeli jsme pomalu ale stačilo to na to, aby ustřelilo přední kolo a já se zřítil na levé koleno a bylo po všem, krev, bolest pláč a naříkání.

Bylo po výletě a já přemýšlel jak se dostaneme domů a jak se o vás postarám a jak se dostanu do nemocnice. Moc věcí najednou a vy jste byli v šoku, brečeli jste a měli obrovský strach. Pán s paní nám řekli, ať volám domů a pokud se nikomu nedovolám, tak za půl hodiny nás přijede vyzvednout a dopraví domů. Sousedi vedle mi dali židli a slivovici na koleno a loket. Seděl jsem volal a nedovolal se nikomu. Za půl hodiny přijel pán, naložil nás a odvezl do Hostinného. Nevzal si nic.

Doma, když nás vykládal, tak jsi se Adámku zeptal. Japak se jmenujete. …….Jarda…..a co příjmení……Skála. Bylo to moc hezké jak jsi se zeptal. Zachránil nás pan Jaroslav Skála ze Dvora Králové, který bydlí na stráni vedle nemocnice . Verdek asi.

Nemohl jsem chodit a tak jsem zavolal Jardovi Morávkovi o pomoc. Dal jsem mu klíče, aby mi přinesl berle z ložnice a pomohl odnosit věci a kolo domů.

Doma jsem se o vás postaral, zavolal babičku a strejda Jarda Morávek mne odvezl do nemocnoce do Trutnova. Udělali mi rentgen a paní doktorka Skula mi oznámila, že mám zlomený krček holení kosti pod kolenem. Dali mi celonohovou ortézu a jel jsem domu. Byli jste moc rádi, že jsem doma a já taky. Byl jsem strašně unavený a bylo mi moc líto jak se nám výlet nepovedl.

Celá moje rodina na mne kašle, nepomáhají mi a vaše maminka vás odmítá vozit. Musím si sjednat Jardu Sahánka a vozit vás do Trutnova i přesto, že mám nařízený klid. Ať jdou všichi k čertu. Sestra Iveta, syn Petr a babička taky. Jde nakoupit a furt mi dává najevo jak ji to obtěžuje. Je prý unavená, motá se ji hlava atd. . Přitom každý ráno lítá po cykloztezce s hůlkama.

Když chci, aby jste měli tatínka, musím vařit, uklízet, vozit vás do Trutnova, prostě všechno. Jsem strašně unavený, mám bolesti ale nemám na výběr.

KDYBY MÁMA PŘIJELA VČAS, NIC SE NESTALO.

Zase se snaží vám ukrást čas s tatínkem a zneužívají moji bezmoci.

Jediný kdo mi pomáha jste vy dva. Cokoliv si myslím, že zvládnete, řeknu a vy s láskou jdete a uděláte nebo podáte. Za to moc děkuju. Nikdy nebude dost lásky co mohu dát a kterou si zasloužíte. Miluji Vás a vše to utrpení a zklamání z vlastní rodiny a vaši maminky mi vynahradíte milionkrát. Děkuju Taťka.

.