Adámku Davídku, nastal čas na který se netěšim ale je nutný. Když Vám bylo 6 měsíců tak se maminka rozhodla odejít a s ní jste šli i vy. Byl jsem postavený před situaci s kterou jsem si nevěděl rady, vůbec jsem to nečekal a netušil jsem co přinesou další dny.
Bohužel to vše skončilo u soudu kde jsem musel obhajovat svoji lásku k Vám. Rozhodl jsem se zůstat doma na soukromé mateřské dovolené, vybrat všechny úspory a dělat doma webové stránky pro klienty. To poslední se mi moc nedaří a to proto, že nejsem dobrý obchodník. Umím postavit krásné weby ale neumím prodat to co umím. No a tak došlo na úspory a přivydělávaní si jak to šlo. Takto jsem dokázal vydržet až do vašich 4 let a 3 měsíců. Staral jsem se o Vás s láskou a každá chvilka byla k nezaplacení. Budu jen doufat, že jsem získal trvalé místečko ve vašich srdcích.
Samozřelmě se chci starat dál a být Vám na blízku jakmile to bude možné. Jen bych ocenil, kdyby maminka měla trochu více pochopení, vycházela mi vstříc a dovolila mi být s Vámi i mimo soudní nařízení. Vstávám ve 4 ráno jezdím na montáže vracím se okolo 6 večer. Tato práce je velice nárazová a nelze s ní do budoucna počítat. Hledám si stálou práci a v tomto kolotoči je velice těžké dodržovat nařízení soudu. Prostě maminka si se mnou může dělat co chce a já nemám jakoukoliv možnost jí odporovat. Snad se to změní.
Prožili jsme spolu moc krásné období Vašeho útlého věku a budu si to pamatovat dokud tady budu. Za to Vám moc děkuju. Jste moji úžasní synkové.
Váš tatínek
