Adámku, Davídku,

Je tu konec roku, za 3 dny je Štědrý den a vy jste prošli obrovskou proměnou. Letos jste se naučili lezt, potom jste to mastili po čtyřech, objevili první krůčkyno a nakonec dnes běháte jak zajíčkové. Úžasné to sledovat, být při tom. Netušil jsem jak moc lásky od Vás mohu načerpat, jak krásné je to, že Vás mohu doprovázet na Vaší cestě poznání.

Naučili jste mne MILOVAT a to bez podmínek. Ano a za to Vám budu vděčny do posledního dechu.

Stínem na obloze je to co dělá či spíše nedělá maminka  její rodina. Maminka Vás miluje, dobře se o Vás stará, snaží se být výbournou maminkou a jde jí to. Bohužel ale také dělá vše pro to, aby jste nemohli být se svým tatínkem a kdykoliv jsem maminku o něco požádal, odpověď je vždy stejná, NE nebo já se s tebou o tom nebudu bavit. 10.6.2015 mne srazil kamion a to vědomě. Řidičem byla rodina Puschmannových. Rekonvalescence je velmi těžká a dlouhá. Je mi už o omnoho lépe ale byl jsem hodně hluboko a plazil jsem se po zemi a nevěděl co dělat. Jakákoliv snaha a žádost o pomoc ze strany úřadu vychází na prázdno. S maminku nikdo nehne a může se mi smát do očí jak bezmocný tatínek v této zemi je.

Měli jste také 2 narozeniny. Pozval jsem všechny a přišla jenom babička ze Dvora Králové a moje sestra Iveta s Pavlem. Váš bráška Petr byl nemocen. Rodina Puschmannových a Vaše maminka odmítli na oslavu přijít. Je mi to moc líto, že nedokážou najít dostatek moudrosti a vytvořit Vám pocit rodiny alespoň v tento den.

Užili jsme si to.

Tady je video, které odráží tento rok.

Adámku Davídku, děkuju Vám. Budu s Vámi a při Vás. Nedám se a nedovolím Puschmanovým takovouhle nespravedlnost.

Video bylo odebráno z Youtube v roce 2020 v květnu.

Porušil jsem prý pravidla. No 4 roky to tam sedělo.

Musel jsem editovat a vyhodit kde jste byli u vody nebo ve vaně nahatí.