Tak jsem se zase dostal trochu ke psaní. Podzim byl teplý a suchý, takové babí léto, které dnes přešlo do zimy a my jsme spolu prožívali každodenní starosti, touhy, radosti, prostě jste mne zase obohatili. Adámku Davídku, jste to nejkrásnější co jsem kdy v životě mohl zažít a moc vám přeju krásné dětství a budu se snažit, aby to tak bylo.

Hned na začátku září tě Davídku maminka přivezla domů a řekla mi, že jsi někde upadl na klouzačce a že si stěžuješ na bolest v ramení. Netrvalo dlouho abych zjistil, že máš asi zlomenou klíční kost.  Ráno jsme hned jeli do Trutnova k lékaři, zavolal jsem mamince a čekali jsme co bude. Moje podezření se potvrdilo a dostal jsi ortézku. Vše bylo OK akorát maminka trvala na to, aby jsi chodil do školky. Tomu jsem vůbec nerozuměl a nechtěl jsem to dopustit. Neumím si představit, že by jsi se zlomeninou chodil do školky, už jenom proto, že jsi malinký, že to nemáš sádře, že do tebe někdo omylem strčí a bude to horší atd. Nakonec ve školce měla paní ředitelka dost rozumu na to, abt řekla, že do školky nepatříš. Byl jsem za to rád. moc.

Byl jsem také v lázních v Karlových Varech. Bylo to tam moc pěkné ale nevím zda mi to pomohlo. Mám smutnou náladu a nevím co bude dál. Jsem už 3 roky sám a není to veselá část života. Velkou část života jsme s Vámi a to je krásné ale také cítím, že to není plnohodnotný život. Chybí mi partnerka, někdo kdo si mne bude vážit, pro koho mohu žít, komu dát pusu, mít si s kým popovídat. Mám Vás a je to hodně ale tohle je taky důvod proč vás mám. Věřil jsem mamince, že to spolu dokážeme, že budeme milující rodičě, že budeme jeden druhému oporou. Něco jsem nedokázal a nevím co to je. Jedno ale vím, maminka s váma odešla a je to už víc jak tři roky. Co jsem udělal tak špatně, že to stálo za to rozbít rodinu, to opravdu nevím.

Chtěl jsem s Vámi navštívit babičku Janu a dědu Františka. Zeptal jsem se maminky, jestli jí to vadí. Neodpověděla mi, napsala, že si to rodiče nepřejí. To není pravda jen jim to maminka zakazuje. Děda mi řekl, že nechce mít doma peklo.

Potřeboval jsem volno a upravit dobu kdy budeme spolu. Maminka to ale odmítla s tím, že už něco má. To ale je pokaždé.

Navrhla mi, že bychom spolu šli k panu doktorovi Hadašovi, souhlasil jsem a tím to tako skončilo. Potom jsem se na OSPODu dozvěděl, že maminka půjde sama k paní Hadašové.

V pátek 9.11.2018 jsi Adámku prý spadl.

Tohle mi poslala maminka v pondělí 12.11.2018:

Ahoj, Adamek v noci trochu kasle, pokud nemas pro deti nic proti kasli, je dobry Stoptusin, kup si ho. Adamek v patek spadl na roh kanape. Hned jsem s nim sla na pohotovost, vse v poradku, jen modrina kolem oka. Dnes kontrola u pi Fybove, vse v poradku. Zitra ho nedavej do skolky. S.

….a já odpověděl:

Ahoj Šárko, moc mne mrzí, že takto jednáš. Pokud se to stalo v pátek, mohla jsi hned volat a nechat to na mně zda to stihnu a nebo ne. Dále jsi měla celý víkend na to, aby jsi mi něco řekla a také zdělila, že v pondělí jdeš s Adámkem k dětské lékařce. To bych určite stihnul. Je to moje odpovědnost zrovna jako tvá. Jsou to naše děti. Jak ti mohu důvěřovat, když takto jednáš.
Vláďa

Proč mi maminka nezavolala, proč jsem nemohl být na pohotovosti, proč jsem nemohl být u tvé lékařky v pondělí, proč se mnou takto jedná. Je to sprosté a těžko pochopitelné. Sám se podívej na fotku jak jsi vypadal. Tohle je už podruhé. Minule mi řekla, že se se mnou o tom nebude bavit.

De fakto se se mnou nechce bavit o ničem. Jen protože musí tak něco vim. Zbytek mohu jen hádat, co jíte, jak si hrajete, co máte rádi, kde bydlíte…..a tak bych mohl pokračovat.

Chce řešit naší situaci u doktora Hadaše a se mnou se nechce bavit o ničem. Nu což.

Už dlouhou dobu ty Davídku jsi smutný z toho, že maminka s námi nebydlí a několikrát jsi mi to říkal. Nechcete k mamince a mně to trhá srdce.

Tohle jsem přesně říkal tvé mamince, soudu, OSPODu, babičce Janě i dědovi. Všichni to přehlížejí a vůbec to neberou jako něco, čím by se měli zabývat. Je mi moc líto, že jste takhle malincí a už musíte řešit takovýhle vážný dilema. Každé dítě má být respektováno a má se mu naslouchat i když je malinké. Už nejste žádní hlupáčci ale kluci co milují mámu i tátu a chcete je mít spolu. Rozumím tomu moc dobře ale jsem stále odmítán s jakýmkoliv názorem.

Včera jsem Vás předával mamince, ty Davídku jsi brečel, že chceš zůstat u tatínka a ty Adámku taky. Řekl jsem mamince to co jsi mi říkal, že by jsi chtěl, abychom bydleli spolu a maminka mi na to odpověděla, že se mám nad sebou zamyslet, stahla okénko a honem odjížděla jako pokaždé. Píše špatný příběh ale nemohu to ovlivnit.

Dnes je to smutný výlet do mé duše, nemám se komu svěřit tak to alespoň napíšu. Miluju Vás moc.