Dobrý den pane Hadaši, 

V pátek 29.3 jsme byli u vás na návštěvě.

Před tím jsem Vám napsal email a mimo jiné zdělil, že již nemám sílu cokoliv říkat v přítomnosti maminky kluků. Jakoukoliv komunikaci považuji za zbytečnou a pro mne psychický devastující. 3,5 roku se snažím o nějaký dialog, marně.

Jsem člověk, který se snaží nestavět hranice ale hledat řešení. Na takovýto postoj je ale třeba minimálně dvou lidí, kteří alespoň částečně sdílejí podobné hodnoty. I já mám své limity a hranice a myslím, že Šárka se k nim přiblížila možna je již překročila.
Za 3,5 roku se obehnala neprodyšnou zdí a jakýkoliv pokus o komunikaci končí vyjádřením nesouhlasu s čímkoliv. 

Pochopil jsem, že má ke mně nepřekonatený odpor ale bohužel sebou za tu zeď vzala i naše syny.Její rozhodnutí měla na můj život devastující důsledky a pokud takto bude pokračovat, synové si vyberou jednoho z nás a bude jedno zda pro ně děláme to nejlepší. Neustálá volba mezi mnou a matkou je pro naše syny velmi těžká a věřím, že si s tím nevědi poradit. 

Říkal jste mi o rodičích co své děti můčí, bijou pálí je cigaretou. Bylo pro mne těžké to jenom slyšet. Takový rodič si nezaslouží být otcem nebo matkou. Za to bych dal doživotní vězení a sterilizaci, aby již nikdy nemohl mít děti. Je to odporné. Ve světle takovýchto hrůz je naše situace pro vás banální. Pro mne ale nikoliv.


Ano děti neprocházejí fyzickým trápením, ale musí se potýkat s psychickou zátěží, kterou jsme jim způsobili našim neodpovědným postojem a oni to nejsou schopni pochopit. Beru na sebe svůj díl také i přesto, že si myslím a jsem přesvědčený, že jsem pro maminku udělal co bylo v mých silách, aby cítila, že jsem jí na blízku a chci se podílet na výchově našich dvojčat.

Vždyť se nám narodili dvojčata a pro maminku to není dovolená ale obrovská zátěž. Bohužel v určitém okamžiku jsem cítil cílené provokace a nátlak na mne. Byl jsem z toho utahaný jak pes a nevěděl co se děje.

Šárka něco slíbila a na základě jejich příslibů a záruk jsem souhlasil s tím, že si pořídíme potomka. Nic z toho nedodržela a já jsem skončil sám, dívající se jak se mi někdo snaží vzít úlohu tatínka.


Během 4 let, kdy jsem vybral veškeré úspory, šel k soudu obhájit své postavení otce, zůstal doma a pečlivě se staral o kluky. U toho jsem se snažil si přivydělat tvorbou webových stránek a jezdil na montáže. Finančně jsem se vědomě dostal do nemilé situace.

Kdybych dělal ve Škodovce na směny, tak by mne kluci skoro neznali. Bohužel je to tak nastavené a pokud maminka nechce spolupracovat tak je velmi těžké něco vymyslet. Tak jsem vymyslel tohle.


Šárka se vás ptala na telefonování s kluky a tak jak to podala mne naštvalo. Lež a manipulace. To, že bych chtěl mluvit s kluky několikrát za den mne nikdy nenapadlo. Divil jsem se, že jste to přijal jako fakt a nepoložil ji nějakou otázku. Reagoval jsem stejně nesmyslně a to proto, abych upozornil na její ubohou argumentaci. Co třeba volat jednou za rok? Nad tím jste se pozastavil. Jaký je v tom rozdíl, je to stejná blbost jako předvedla Šárka. Akorát já jsem to nemyslel vážně. Byla to zoufalá ironie.


U vás se prezentuje jako milá osoba, která chce něco řešit. Za vašimi dveřmi slyšim je samé ne na cokoliv. Pokud s něčím souhlasí tak má vždy připravený výměnný obchod tak aby jsem vždy tahal za kratší konec. Je to odporné. Handlovat s našimi dětmi jak s majetkem.¨


Jezdí navštěvovat kohokoliv ze známých příbuzných, jezdí na chalupu za moji sestrou s kterou nemám dobrý vztah. Když umřel táta, tak jsem jí vyčetl, že se nechce podílet na péči o naší mámu a to jsem si neměl dovolit. Mám malé děti, sám bych potřeboval pomocnou ruku, jezdil jsem 3x týdně za mámou do Dvora Králové a pomáhal ji s tím co potřebovala a sestra dělala, že na nic nemá čas a že to mám blíž a ať si máma zaplatí služby. S klukama mi nikdy nepomohla. To, že Šárka jezdí za Ivetou? Nic proti tomu nemám i přesto si ale myslím, že to není normální.


Zakázala svým rodičům se se mnou stýkat. Nemohu s klukama přijet popřát babičce nebo dědovi k narozeninám, aby kluci dali babičce nebo dědovi dárek. Samozřejmě to zapře a řekne, že si to rodiče nepřejí. Zakazuje našim dětem mluvit o čemkoliv co se u nich doma děje. Jak jsem na to přišel? Ptal jsem se Davídka co dělali doma s maminkou a on mi na to odpověděl, že nic nemůže říct, že jim to maminka zakázala.


Nemohu si vzít kluky pokaždé, kdy na ně mám soudní právo. Jezdím po montážích a je to velice nárazové. Když mám volno a požádám Šárku, tak mi oznámí, že už má s dětma jiný program. POKAŽDÉ.


19.2.2018 oznámila na OSPOD, že slevu na daně si na příští rok uplatnim já. Letos mi suše oznámila, že si uplatní slevu na daně jelikož má výdaje. Tečka

Nikdy se na nic neptá. Tečka. U vás si stěžovala, že jsem u soudu řekl, že děti k ní nechtějí. To je pravda ale poloviční. Řekl jsem to ale se silným dodatkem, že mne to trápí a prosil jsem Šárku, zda bychom to mohli řešit společně. Bohužel to bylo odmítnuto a jako vždy to bylo prezentováno jako moje vina, jelikož nejsem schopen připravit děti na předání. TEČKA.

Minulý pátek kluci silně brečeli, že se jim bude stýskat po mamince. Předpokládám, že je to moje vina, protože chci vychovávat kluky, být s nimi milovat je. A určitě se o ně špatně starám.

VŽDY VŠE BUDE MOJE VINA a nic nestojí za to, abychom začali spolupracovat.

Dostali jsme vyjádření Speciálního pedagogického centra pro účely školky. Zde je popisován stav našich synů. Není to příjemné čtení. ANI TOHLE NENÍ DŮVOD K TOMU, ABY SE MAMINKA POVZNESLA NAD SVOJE MALICHERNÉ NÁLADY A PŘIŠLA ZA MNOU. VYJÁDŘENÍ O NAŠICH DĚTECH PŘIKLÁDÁM V PŘÍLOZE.

Jak to vidim já?

Šárka svým rozhodnutím sebrala dětem příležitost mít normální rodinu. Opravdu bych rád věděl, co jsem udělal nebo neudělal. Tímto krokem mám velmi omezenou možnost se podílet na výchově synů a najít si zaměstnání. A proto nemohu příjmout argument, že když mi Šárka něco umožní tak je to ústupek. Vždyť je to moje a kluků základní právo a má povinnost se o děti starat.

Někdo Vám něco sebere, totálně vám zkomplikuje život a potom, když někde povolí tak to prezentuje jako ústupek a vyhovění. Těžko akceptovatelné.

Seberu vám statek a pak Vás tam milostivě nechám bydlet ve chlévě a ještě za to zaplatíte nájem.

Ve světle okolností, které jsou, jsem přesvědčený, že spolu nemůžeme být. 

To ale nezakládá důvod k tomu, abychom spolupracovali, podíleli se na společných aktivitách, udělali dětem hezké chvíle, vzájemně se respektovali, podporovali a vycházeli si vstříc. 

A TO JE TO O CO USILUJI A SNAŽIM SE ŘÍCT. Přál bych si, abych mohl vidět kluky podle okolností, mít možnost navštívit kluky doma u maminky, udělá mi kafe pohraju si a odjedu. Mít možnost navštěvovat rodinu Puschmannových bez výhrad. Hlavně dědu a babičku. To není kvůli mě ale kvůli vytvoření normálnějšího prostředí pro kluky. Když má maminka narozeniny nebo svátek tak abych mohl koupit klukům kytičku, kterou dají mamince. Mám to teď zakázané. To není kvůli mně ale kvůli vytvoření normálnějšího prostředí pro kluky. Přeji si, abychom podnikali a plánovali společné aktivity s kluky .Přál bych si, aby, když požádám Šárku o kluky, mi neříkala, že už má jiný program, ale, aby tatínek byl na prvním místě volby. Sedla si se mnou a prodiskutovala jak by to šlo a pokud má ona něco co by nerada obětovala tak ať mi to řekne, vyhovím ji s radostí.

Když je maminka v nemocnici, aby mi nezakazovala jí navštívit s klukama, když se jim stýská. Je to pro ně stresující. Přál bych si mít možnost zavolat klukům. Máme iPhony a není jediny problém, aby si kluci mohli se mnou popovídat a dokonce se i vidět.

To samé nabízím Šárce. Vždy bude maminka na prvním místě volby pokud jde o kluky.

Dostali jsme naše kluky do situace s kterou si nevědí rady. Brečí, naříkají, vztekají se, přiklánějí se k jednomu nebo druhému. Začínají situace zneužívat. Pokud se jim něco odepře, řeknou vám, že vás nemají rádi a že chtějí k tomu druhému a to jim jsou teprve 4 roky. Svým jednáním si zaděláváme na pořádný problém. Bohužel nemám s kým mluvit, nebere mi telefony a pokud ho zvedne tak první otázka je co se zase děje. Opravdu motivující.


VĚŘIM, ŽE PODOBNÉ SE DĚJE U MAMINKY. BOHUŽEL U NÍ PROBLÉMY NEEXICTUJÍ, SKRÝVAJÍ SE A NEŘEŠÍ.
Řekl jsem u vás, že jsem matce obohatil život. Reagoval jste na to tím, že i ona obohatila můj. Ano máte pravdu. 

Bohužel každy pocházíme z jiných poměrů. Šárka se každý měsíc probudí a na účtě ji spadne 50 000. Pokud je potřeba investovat, navštíví rodiče a ty nasypou další zdroje. Byty v Praze, firmu apod. Když mne Šárka přesvědčovala, tak jsem byl skoro 50 letý a nepočítal jsem s dítětem. Věděl jsem, že by pro mne bylo těžké a neodpovědné to udělat. Pod citovou tíhou, ujišťováním a sliby Šárky jsem souhlasil.

Nechala mne v tom a počítala, že se unavím a dětí se vzdám. NEMOHU. Bylo by to ještě víc nezodpovědné než dítě počít. Každé dítě si zaslouží náruč obou rodičů. Ti dva jsou velkým obohacením mého života a moc rád bych to Šárce sdělil. Bohužel její kroky zničili další aspekty mého života, existenční, partnerský, emoční. Za to ji poděkovat nemohu.

CHODIM PO TOMTO SVĚTĚ A JAKO BYCH NEBYL.


Tak mi tedy řekněte o čem se mám u vás bavit. Připadá mi to jako připravená komedie k soudu, kde bude moci argumentovat, že se snažila situaci řešit, bohužel ale neúspěšně. Za ty poslední roky jsem ji opakovaně navrhoval setkání u mediátora, na OSPOD , psychologa. Vždy odmítla.

Uzavřel jsem se do sebe. Nikdo mne nechce vyslechnout. Nikoho nezajímám. Nemohu donekonečna mluvit do zdi. 


Divim se, že jste ji neřekl, že stavění bariér a neustálé odmítání, dětem neprospěje. Neustálé oddělování, všíchni ostatní a Já, odmítání společných chvilek, že dětem neprospěje. Moje máma se mne zastala, Šárka s ní přestala komunikovat. Takhle se to dělá u Puschmannů.


Sama si v dětství prošla otřesnou emoční situací, kdy jí nikdo nechtěl vyslechnout. Když chtěla modrou tak ji dali zelenou. To samé teď přenáší do další generace. Děti brečí, chtějí nás spolu, touží po nás po obou. Nestojí za to se povznést nad naše nenávisti a pro ty kluky to udělat??? Najít společnou řeč. Nežít spolu ale žít pro kluky??? ZA MNE – STOJÍ.

Nechci se jen dívat jak z našich dětí mohou vyrůst ADHD čehokoliv, feťáci, problémové děti co si nevědí rady se svými rodiči. Moc mne mrzí, že jsem to nedokázal a dětem nezajistil rodinu, že nejsem hoden být dobrým a respektovaným partnerem.

V tomto emailu máte ode mne dost otázek na několik hodin né li dnů.Nejsem před Šárkou schopen mluvit. A už ani nechci. Upřednostňuje to co chce ona a ne to co by bylo dobré pro kluky. Nikdy nic nedá sama od sebe, je sobecká, bezohledná a krutá. Sama není schopná dodržet slovo, pokud jí nehrozí postih. Sama ale vyžaduje přesnost a důslednost dodržování rozsudku. Nikdy nikam nepřišla včas, k doktorovi kamkoliv. Té ostudy a omlouvání se za ní jsem zažil dost. Za něco se omluvit? Nemyslitelné.

Celý pátek jsem doma seděl paralizovaný a cítil beznaděj. Tak dopadla jedna hodina u vás. UŽ TO NEDÁVÁM. Beru sedativa, protože si nevím rady se životem a s moji blbou náladou. Tento email je psaný od 31.3.2019.

NEPŘEJETE SI, ABYCH SI U VÁS COKOLIV NAHRÁVAL A JÁ TO PLNĚ RESPEKTUJI.NEPŘEJI SI, ABY JAKÁKOLIV KOMUNIKACE BYLA POUŽITA U SOUDU NEBO KDEKOLIV JINDE BEZ MÉHO VÝSLOVNÉHO SOUHLASU.NEPŘEJI SI, ABY BYLO JAKÉKOLIV PÍSEMNÉ ČI ÚSTNÍ VYJÁDŘENÍ POUŽITÉ U SOUDU NEBO KDEKOLIV JINDE BEZ MÉHO VÝSLOVNÉHO SOUHLASU.


Dnes 1.4.2019 mám kluky u sebe, hráli jsme si vše bylo pěkné. Teď navečer se Davídkovi začalo stýskat po mamince. Vytočil jsem jim maminku na telefon a mohli si s ní promluvit. Davídek stále trval na tom, že chce k mamince. Je to pro ně těžké. Napsal jsem mamince, že kluky po 18:00 přivezu. Jako vždy napsala, že již má jiný program. Je to vždy to samé a nemohu rozlišit lež od pravdy. Nemám problém se o kluky postarat jen je mi jich líto.
Vladislav Polák

Kontakt na pana Hadaše:
lubomir.hadas@seznam.cz