Nejhorší období mého života.

Adámku, Davídku tohle je dopis, který jsem psal když mi bylo nejhůř, když jsem ztratil Vás.

Možná tu už nejsem, možná ano, nevím jestli to někdy budete číst. Tohle je největší podvod jaký byl na mne vykonán.

———————————-

Moji milí synkové

Dnes je 15.6.2015 a jsem hodně nešťastný z toho co se stalo. Vypadá to, že někdo rozhodnul Váš osud a to beze mne.

Rozhodl jsem se, že budu psát každý den pokud to bude možné. A budu doufat, že se s maminkou dokážeme brzo sejít a vychovat Vás společně.

To je můj velký sen.

Miluju Vás a Tebe Šárko taky.

Ještě Vám není ani šest měsíců a už nemáte rodinu.

Tátu a mámu vedle sebe.

Toto jsem nerozhodl já ale máma společně s babičkou a dědou z Trutnova za pomocí vašeho strýce Lukáše, který objednal neodvolatelný náklaďák.  

Začneme pěkně od začátku

Povím Vám svůj příběh. A to proto, že jsem moc smutný z toho co  se stalo.

Je to již nějaký čas co si s maminkou nerozumíme.

Seznámení

V létě roku 2012 jsem měl banální úraz pravé nohy. Ve Vrchlabí jsem dostal sádru a vše dopadlo špatně. Rozjela se mi trombóza pravé nohy.

Dostal jsem se do nemocnice v Trutnově a tam jsem poprvé viděl Vaší maminku.

Chodila navštěvovat kolegu z práce a čas chtěl, abychom se seznámili.

Žil jsem již řadu let sám a maminka se mi líbila.

Začali jsme spolu více komunikovat a nakonec jsme se do sebe zakoukali.

Asi po měsící jsme spolu začali bydlet. U mne v Hostinném ale také jsme bydleli  a spali v Trutnově v bytě mamky.

Po asi dvou třech měsících začala na mne maminka více tlačit, že by chtěla děťátko.

Řekl jsem mamce, že děti moc nechci. Stále mám v hlavě tu otřesnou zkušenost z prvního manželství. Nechtěl jsem přivést na svět další syrotky. Co nemaji úplnou rodinu. Bál jsem se toho, co se teď zase stalo, že Mamka najde důvod proč nebýt spolu, sebrat Vás jak věc a odejít od rodiny.

Bylo mi skoro 50 let, mám Ulcerózní kolitidu, poškozený žilní systém a neuměl jsem si představit mít za těchto podmínek dítě.

V 50 letech člověk hledí za vnoučaty, spoří si na dny kdy už to nepůjde. Prostě to bylo velmi těžko představitelné.

Mamka mi položila nůž na krk a řekla, pokud se mnou nebudeš chtím mít dítě, tak se z tebou rozejdu. Vysvětloval jsem jí co mne k tomu vede ale také jsem cítil tu silnou touhu mamky mít dítě.

Bylo to opravdu těžké ale nakonec jsem souhlasil a dítě jsme se začli pokoušet.

Znali jsme se spolu pár měsíců a bylo to nepředstavitelné a nezodpovědné, ale volání Vaší mamky mne přesvědčilo a rozhodl jsem se, že si miminko pořídíme.

Byl to velký vnitřní boj. Stále jsem měl hluboko zakořeněny nepovedený vztah, také zodpovědnost za to, že už nejsem nejmladší a když si pořídíme miminko tak těžko dokážu našetřit na svoje stáří. Mé zdravotní problémy tomu taky nepomohou. Také jsem myslel na to jaký to budu táta, budete chtít sportovat, blbnout, budu na to mít?? Po 50tce je každý rok znát.

Život

4.6.2015

Dnes ráno jsme vstali a už ráno jsem

lítal jak pominutý, protože jsme měli být s Vámi v 9:00h na vyšetření v Hradci Králové.

Máma si opět jela svým tempem a vůbec ji nezajimalo, že je 8:05h a dala si ohřívat polévku na snídani. Když jsem to viděl, tak jsem si honem udělal kafe do termohrnku, zabalil Vás, vše odvezl k autu, naložil Vás a čekal až máma příjde.

Opravdu mne mrzelo, že je mámě jedno, že někde máme být na čas a zase jsme v časovém presu. Bohužel mi do auta nevzala ani jogurt nic. Prostě jako kdybych nic neudělal. Vůbec si neuvědomuje svoje jednání a ještě mne žádá ať jí dám napít kafe. Byl jsem naštvaný.

V Hradci Králove proběhla vyšetření v pořádku ale napětí mezi námi je znát. Pomáhal jsem mamce se vším co bylo potřeba u lékaře. Když byl Adámek hotov tak jsem nabídl mamce, že podržím Davídka. Odsekla, a bylo to nepříjemné.

Potom jsme jeli nakupovat do obchodního centra.

Bylo už po poledni a tak jsme si dali nejdříve oběd. Oba jsme měli farmářský salát.

No a na nákupy.

Já šampón, kryt na můj nový iPhone 6+ a mamka si koupila nový kryt na iPhone 5s

Mamka také trochu nakupovala v Tescu a pak jsme byli spolu v Tchibo si dát kafe.

Na ranní šarvátku jsme zapoměli.

Pozdě odpoledne jsme vyrazili k domovu.

Byli jste unavení a Adámek vzadu pořád brečel.

Mamka Tě nedokázala utišit a tak jsem poprosil jestli může řídit a já si Tě vzal do náruče a pomalu jsme dojel k babičce.

Mrzelo mne potom, že jsem Tě vzal ze sedačky a riskoval, že se Ti něco stane. Byl jsem bezradný jak jsi plakal a spanikařil jsem.

Udělal jsem chybu.

Stavili jsme se u babičky ve Dvoře Králove a první co jsem šel dělat bylo to, že jsem ohřál omáčku a knedlíky pro nás pro oba.

Najedli jsme se a jelikož jsem byl unavený, řekl jsem mamce, že bychom mohli jet domů.

Řekla mi, dej mi prosím 5 až 10 minut.

Sedl jsem si vzal jednoho z Vás na klín a čekal. Po cca 5-8 minutách jsem požádal, že pojedeme. Chtěl jsem už být doma. Bylo po 17:00 a ještě jsme měli jet pro vajíčka do Horní Olešnice k paní Lorenzové.

Unavený z celého dne a ještě jsme Vás měli koupat,

Ia připravit na spaní. Těšil jsem se domů.

Tak také bylo, přijeli jsme domů vyložili nákup vajíčka, Vás a hurá nahoru domů.

Pomohl jsem mamce se vším co bylo potřeba, vykoupali jsme Vás, nakrmili, pohladili a dali spát. Bavili jsme se úplně normálně. Byli jsme oba unavení.

Byl čtvrtek a to chodíváme s kamarády na pivko. Někde okolo 9 večer jsem dal mamce pusu a šel na tři pivka. Mezi klukama bylo veselo ale já byl unavený a tak jsem tam jen tak visel.

Domů jsem šel po půlnoci a těšil se na mamku.

Na ranni naštvání jsem už dávno zapoměl. Je to tak pokaždé. Máma prostě neumí přijít včas a nic s ní nehne. Co mám dělat.

Otevřel jsem dveře od bytu, zul se a mezi dveřmi do obyváku stála máma a začala na mne řvat, že jsem nezodpovědný, že jsem Adámka měl na klíně, že je kvůli mě utahaná, protože jsem spěchal domů ze Dvora a už nevím co ještě bylo špatně. Byl jsem v šoku, po tom co jsem všechno od rána udělal, že před tím byla máma 14 dní v nemocnici a já jsem se o Vás poctivě staral, vařil pro sebe a pro rodiče z Trutnova. Babička z Trutnova neumí vařit a tak jsem každý den poctivě uvařil něco dobrého jak pro babičku tak i pro dědu. Když tu děda nebyl tak jsem mu posílal jídlo, aby nežil jako poustevník a nejedl tvrdou veku z radiátoru.

Byl jsem moc rád, že mi babička pomůže s Vámi. Není to vůbec snadné to všechno zvládnout sám.

Po tomhle všem co jsem udělal jsem nechápal proč na mne máma zase křičí. Bylo to hrozné, nedokázal jsem tomu rozumět. Ve vzteku jsem se zvedl popadl mámu za pižamo a zatřásl s ní, a řekl ať už je sticha.

Reakce byla šílena, začala mne mlátit hlava nehlava, křičela jak smyslů zbavená, že je konec, co si to dovoluju. Prostě hrůza.

Vůbec jsem nechápal co se to děje.

No a výsledek už znáte. Celý víkend jsem nevěděl co se stane. No a pak se to stalo. Vrátil jsem se z práce a vše bylo pryč, včetně Vás.

Zlý sen. Vybíli celý byt. Vypadalo to jako by jste tam nikdy nebydleli.

Dnes je 9.6.2015 a mně je 51 let.

Důvod k oslavě, že? Rád bych ale doma je napětí a já nevím co se chystá.

Máma mi jen říká, že mne má ráda ale, že to musí udělat.

Nevím co a mám velkou hrůzu z těchto slov.

Podala mi ruku, dala letmou pusu a dala mi dárek, který jsem si před tím vybral.  

Stále jsem se jí ptal co to musí udělat

Večer mi řekla, že chce odejít. Nechtělo se mi tomu uvěřit. Byl jsem z toho zničený. Tolik se snažim a dělám co jen jde a

10.6.2015

Mám ranní, vstávám v 5 ráno hodim do sebe kafe a jdu se podívat na Vás do postýlek. Hladím Vás a užívám si vašich doteků. Mamka je vzhůru a kouká na mne. Říkám jí, že Vás mám rád,  a že mne to mrzí. Prosím jí ať to nedělá.

Vaše mamka mi říká, že si to ještě rozmyslí. Odcházím do práce.

Když jsem se vrátil z práce byly jste pryč a po dětech ani památky. Vše naložili a odvezli. Babička Jana, děda František a Váš strýc Lukáš. Ani jeden z nich neměli právo plenit náš byt. Větší hrůzu jsem si neuměl představit.

To mne mohli zrovna odstřelit.

Nezůstala tu jediná známka, že tu bydleli děti. Jako by jste nikdy nebyli. Postýlky, hračky, věci na sebe, jídlo, vanička, žíňky,vata do uší,  ani dětský čaj tu nezůstal.  Vybíleno.

Okamžitě jsem volal mámě, řekla mi, že už nešlo odvolat auto. Bylo mi k zešílení. Znova mi někdo sebral děti.  

Jak mi bylo si nikdo neumí představit.

Okamžitě jsem se sebral a jel za Vámi do Trutnova. Byl jsem šílený.

Když jsem přijel a viděl Vás, hned jsem měl plnou hlavu otázek a vzteku. Křičel jsem na rodiče jakým právem vstoupili do bytu, našeho domova, vyplenili vše. Byt vypadá jako by jste neexistovali.

Následoval jen chladný odpor a na vše odpovídali, jako by to bylo úplně v pořádku. Nedokážu se udržet, je mi hrozně a křičím co se to vlastně děje.

Na otázku jestli vůbec tuší co to udělali, jsem dostal chladnou odpověď od babičky, že je to jen mezi mnou a Šárkou. Děda se radši někam schoval.

Tak proč do toho zasahovali, když je to jen mezi námi.

Stačilo co řekla máma a mne se nikdo nezeptal. Co. proč, jaký je můj názor na naše rozpory.

Neumím si představit, že jste pryč.

11.6.2015

píšu to již se spožděním a nepamatuji si všechny detaily

Noc byla hrozná, nespal jsem. Usnul jsem mezi 3 a 4 ráno a po 7 jsem byl vzhůru. První myšlenky se otočili k Vám, nejste tu a po postýlkách je jen prázdná díra.

Vstal jsem, po dlouhé době jsem se musel nutit do toho, abych se uklidnil, zacvičil jsem si a šel se osprchovat.

Vůbec nevím co jsem dělal ale v 9:30 jsem vyrazil za Vámi. I když jsem byl již 2 hodiny vzhůru, chtěl jsem dát mamce čas, aby ráno s Vámi zacvičila, aby Vás ráno nakrmila , oblékla a udělala vše co potřebujete.

Moc rád bych to dělal společně s mamkou.

Celou cestu do Trutnova jsem si říkal, že už na nikoho nebudu řvát. Ale když jsem Vás uviděl, tak mne babička přivítala s úsměvem, jako by bylo vše v nejlepším pořádku.

Bylo to jak výsměch.

Řekl jsem babičce, je vám veselo, že? Mne moc ne. A emoce byly zpátky.

Mamka se mne zastala a okřikla babičku. Jsem moc rád, že si všimla jak mi asi je.

Být tam je hrozné, ale jste tam a je mi to jedno. Chci být s Vámi jak jen to bude možné a podřídím tomu svůj život. Už jednou jsem o své syny přišel a nemohl je vychovávat. Hrozné a dopadlo to šíleně. Vláďa je mrtev, utopil se a Petr moc neví jaký význam má slovo táta.

Máte plné právo mít oba rodiče a vyrůstat v úplné rodině. Doufám, že to mamka pochopí a dokážeme najít způsob jak spolu najít rodinu kde Vás budeme vychovávat společně. Zestárneme spolu a vy nás budete jezdit navštěvovat a jednoho dne doprovodíte do věčných lovišť.

Požádal jsem mamku, abych Vás mohl mít od pátku do pondělí ráno. Mamka trvala na tom, že Vás musím vrátit v neděli před koupáním a vyhrožovlala mi, pokud to neudělám tak pujde k soudu a už Vás neuvidím.

To bylo hrozné. To není jednání. Bude Vás mít celý příští týden, tak proč?

Musel jsem souhlasit.

12.6.2015

Ráno jsem jel do práce a těšil se až Vás uvidím.

Po práci jsem hned chtěl jet  do Trutnova za Vámi.

Zastavil jsem se v Hostinném v lékárně objednal mlíčko pro Vás. Zašel ke Kačence Klackové, koupil lahvičky, bryndáky a ja nevím co ještě. Bylo mi hrozně

Musel jsem se ale zastavit v prodejně s dětským zbožím a koupit postýlky, peřinky, polštářky a vše, aby jste doma měli kde spát.

Nic tu nenechali.

No co mám dělat. Přijel jsem pro Vás, naložil auto s věcmi a šel za babičkou. Požádal jsem jí, zda by v neděli mohli být připraveni, že je někam vezmu.

Chtěl jsem je vzít do Čisté u Horek, kde je pohřbený můj syn Vláďa. Chtěl jsem jim ukázat jak moc mne bolí to co udělali.

Moje první manželka mi bránila ve styku s klukama, ani jedny vánoce, ani jedny narozeniny a teď mohu jen rozsvěcet svíčku.

Nakonec vše bylo v autě a vyrazili jsme domů. Byl jsem šťastný a zároveň smutný, že nejsme společně s mamkou doma.

12. navečer až 14.6.2015

12.06.2015 17:00 – 14.06.2015 Musel jsem si pro Vás dojet a přivézt zpět do Trutnova.

Byli jsme spolu a byl jsem moc rád.  

Weekend byl krásný a tak jsme většinu času trávili venku na procházkách. Dával jsem Vám mlíčko, šťávičky, protože bylo teplo. Povidal jsem Vám co se dalo a byl jsem moc rád, že jsme spolu. Chyběla tu maminka. Nechtěla přijet i přesto, že jsem jí to nabízel. Škoda.

V neděli jsme potkali Klackovi na kole na cyklostezce a nedokázal jsem to udržet. Řekl jsem jim, že se máma s Vámi odstěhovala do Trutnova a , že mi vybílili byt. Vzali vše co jste potřebovali. Moc to bolí.

15.6.2015

Ráno jsem vstával brzo v 7 hodin. Udělal ranni hygiénu, zacvičil, najedl se a okolo půl destáté jsem vyrazil do Trutnova za Vámi.

Doma byl děda a tak jsem mu řekl co si o tom všem myslím. Jsem hodně nazlobený a také zklamaný. Ve všem co si mamka přála jsem jí vyhověl. Jak v jejím osobním životě tak i ve firmě, kterou vlastní.

Máma nemluvila se svým tátou skoro dva roky, byl jsem to já kdo jí pomohl najít cestu k tátovi. Stále jsem jí vysvětloval, že táta si zaslouží vidět svá budoucí vnoučata, že je třeba najít cestu ke společné komunikaci. Říkal jsem, že táta je už starší člověk a nevíme jak dlouho bude ještě moci si Vás užít.

No a teď jsem na černé listině já a mám hrůzu z toho jak dlouho máma bude mít tento postoj.

Stále jen opakuje, že jsme dominantní a , že bude lepší když budeme žít každý zvlášť a já budu čekat kdy mi půjčí Vás jako kdyby jste byli nějaká vrtačka nebo luxusní jachta.

Právě pro tohle jsem tak moc nechtěl zakládat rodinu. Nevěřil jsem, že se najde někdo kdo to bude myslet vážně a dokáže překonávat překážky společně.

Taky mne hodně věcí mrzí co mamka nesplnila, nedodržela a stále jen posouvala a slibovala. Ale ani ve snu mne nenapadlo, že bych Vás odvedl a řekl: já jsem s Tebou nešťastný a proto od tebe odcházím.  Děti ti samozřejmě budu půjčovat.

To ne to bych neudělal. Zažil jsem to už s Vláďou a Petrem, kdy jsem ani děti nemohl pořádně vidět a pořád bylo všechno špatně a já byl jen zmetek na nic.

Nejsem takový.

Když jsem se mámy zeptal jak by se cítila, kdybych Vás odvedl a řekl jí, že jsme spolu nešťastní a řekl jí, že budete u mne a ona si Vás klidně může půjčit na víkend. Odpověděla: že by na mne poslala policajty.

Ptám se jaký je v tom rozdíl? Já mám stejné city. Miluji Vás a rozhodl jsem se společně s mámou, že Vás vychováme. To je ženská něco víc?

Je víc toho co máma slibovala a není z toho nic.

Na všechno jsem dostal od dědy jasnou odpověď, že můžu být vlastně rád, že mi Mamka Vás půjčí. Alespoň mám jasno v jaké náladě se pohybujem. Jste mojí synové a je mi přisuzována role prosebníka. Bude těžké v takovém prostředí najít pochopení, že to neni o mém nebo mamčiným právu, ale o tom, že Vy moji synkové máte plné právo mít oba rodiče a rodinu a je naší povinností Vám toto naplnit.

Nepřivedl jsem Vás na svět v rozmaru ale proto, že jsem se rozhodl počít a společně s mamkou vychovat Vás. I když jsme na začátku ani netušili, že budete dva.

Nejdříve mne máma přesvědčovlala, že to bude skvělé mít rodinu, že vše zvládneme a všechny me obavy nebrala asi vážně.

No a teď mne zase vnucuje myšlenku, že se k sobě nehodíme, že ideální pro Vás bude, když budete vyrůstat u mámy a já Vás budu mít v jim určený čas. Jsem z toho uplně vedle.

Tohle je jako kdyby jste byli jak pytel obilí, který se posune kam je potřeba.

Neumím si představit, že zase někdo bude určovat, kdy budete se mnou.

Nikdo nehledí na Vaše výsostné právo mít domov s rodiči a mít příležitost vyrůstat v plnohodnotné rodině.

Máma dosáhla všeho o čem snila a nechce se dělit s ničím. Sobecky povyšuje svoje osobní zájmy nad vaše právo.

Neni zde ani trocha pokory a vděku za to, že jsem s ní šel do něčeho co jsem si už ani nedokázal představit.

Dal jsem mámě veškerý čas, který mi ještě zbývá a její sen o dětech jsem vzal za své na 100%.

Jsem strašně naštvaný a zklamaný ale i tak si přeju, aby jsme se dokázali spojit a vychovat Vás.

Je Vám 6 měsíců a máte dostat co nejvíce podnětů, aby byl zaručen Váš zdravý vývoj.

Máma hledí jen na svoji uraženost, že jsem na ní sáhl ve vzteku. NEMLÁTIL JSE JÍ.

Vůbec nevidí co vše jsem udělal, vše je jen špatně. Miluji Vás kluci a nevzdám to.

16.6.2015

Dnes je naplánovaná návštěva lékaře. Ty Davídku máš ultrazvuk srdíčka naplánovaný na 15:30.

Ráno jsem vstal v 7 hodin a čekal do půl desáté doma. Pak jsem se vydal za Vámi do Trutnova.

Mám propustku z práce a tak s Vámi mohu být až do 17:00.

Řekl jsem si, že nemá cenu cokoliv říkat, očekávat pochopení a tak jsem jen pozdravil a věnoval se hned Vám. Hráli jsme si a před polednem jsem měl hlad a tak jsem mamce  navrhnul, že bychom mohli zajít na oběd ke Kučerům na Poříčí. Nejdříve nechtěla ale nakonec souhlasila a tak jsem šel Vás naložit do auta. Když jste byli v autě tak přijel děda začal na mne, kam jedu. Řekl jsem dobrý den, jedeme na oběd. A on stále kam jedem a co tam budeme dělat.

Řekl jsem již naštvaně. Já ty děti nekradu. Pak zašel do domu.

Vždyť jste mojí a mamky synové a nevim proč se mám někomu zpovídat kam jedu.

Ach jo

Na obědě byla příjemná atmosfera a myslím, že jsme si to všichni užili. Já i mamka jsme byli spokojení a vy jste si lebedili buď v kočárku a nebo na mém či mamčiným klíně. Bylo to prima.

Pak jsme šli navštívit lékaře a ten zkotroloval ultrazvukem Davídkovi srdíčko. Řekl, že jsi pěkný cvalík a po kontrole nás ujistil, že máš srdíčko jako zvon. hurraaaa

Poďekovali jsme a šli ven. Navrhnul jsem mamce, že bychom mohli zajet do Teska pro nějaké věci pro Vás. Plíny, pitíčko atd.

Když jsme přijeli před obchod a nandali Vás na kočár, tak mne mamka laskavým pohledem a vlídným slovem požádala, že by Vás ráda tlačila ona. Maličkost ale velká.

Poprvé jsem cítil, to vlídné prosím a ne ja chci.  

Bylo mi to moc příjemné a budu si to pamatovat.

Mamka když něco chce tak to bývá jinak. Je zvyklá vše získat.  A to občas hodně bolí.

17.6.2015 a 18.6.2015

Tyhle slova píšu v den Vašich půlročních narozenin. Jsem tak neschopný pokračovat dál,že už sotva vím co bylo včera. Myslím, že jsem ráno přijel do Trutnova a jako pokaždé spěchal k Vám. Vzít Vás do náruče, hrát si s Vámi, povidat si, dívat se Vám do těch krásných modrých očí. Miluji Vás ale je moc těžké překonat všechny ty negativní emoce, které mi svírají žaludek a hlavu.

Chodim tam jen proto, že jste tam Vy a Vaše mamka.

Tím, že Vás vzala, mi moc ublížila ale mám jí rád a nosím v sobě stále naději.

To, že tohle dělat neměla, že už mi hůře ublížit nemohla to tak cítím. Moc to bolí.

Ale taky vím, že když jsem souhlasil s tím, že si pořídíme miminko, tak jsem si přál a věřil, že Vás vychováme společně v jednom domově a že budeme společně hledat cesty ze svárů.

Za tohle chci bojovat.

A tohle Vám Adámku a Davídku přeju k dnešním půlročním narozeninám. Lásku rodíčů, domov pro 4, péči jeden o druhého, zdraví a veselý život. A také to, že sliby a dohody se mají dodržovat.

Dnes jsem s Vámi vydržel jen asi hodinu. Měli jsme s mamkou diskuzi, prosil jsem jí, vysvětloval, kladl otázky.

Řekl jsem také jak je možné, že mám 4 syny a ani jeden není doma.

Řekla mi, že asi proto, že jsem to bral jako samozřejmost. To mne tak dostalo, že jsem skoro omdlel.

Nemohl jsem vychovávat Vláďu a Petra a moc to bolelo. Byl jsem zahnán být ten nejhorší.

Nesu si svůj podíl viny a silně vnímám to, že je Vláďa od roku 2010 mrtev. Bylo mu 24 let a to je strašně málo.

S mamkou Vládi a Petra jsme se rozešli a vinu jsme měli oba. Nemohl jsem se podílet na výchově a stále jsem byl z něčeho obviňován a nikdy nic nebylo dobře. Kluci se museli stále rozhodovat co říká máma Iveta a určitě to neměli snadné. Máma je pořád stavěla do pozice, že když budou se mnou tak se jí bude mic stýskat. No a stalo se to, že kluci vyrostli a já jsem s nima neprožil ani jedny vánoce ani narozeniny.  A moc jsem si to přál.

Teď Petr má svůj život a neví proč mi říká táto a Váďa? To už víte. Není tu a nebude. Utopil se.

Když na mne Vaše mamka začala tlačit, že by chtěla miminko, tak jsem jí to vše vyprávěl jaká to byla otřesná zkušenost a že se tězko dá věřit, že by to mohlo být jinak. Toužil jsem po dítěti kvůli té ztrátě ale zároveň jsem se strašně bál ženské zvůle.  Nechtěl jsem se nechat vystavit opět do role otce neotce.

No vida a je to tu.

Těch důvodů bylo více

1. Otřesná kušenost z prvního manželství
2. Bylo mi 49 let a nedokázal jsem si představit, že je rozumné počít potomka. Jak kvůli sobě tak vůči dětem, teď už Vám. Po padesátce už to tak neběhá, nepálí a děti potřebují energického otce, plného elánu

3.Nejsem žádný bohatý člověk a bál jsem se, že když dojde na nejhorší tak mne v tom ženská nechá.  

Já mám povinnost se o děti postarat ale také si musím šetřit na stáří. No a také chci už žít v trochu klidnějších vodách.

4. Mám již deset let Ulcerózní kolitídu a pokud si nepíchnu injekci, každé dva týdny, tak se dostanu do vážných komplikací. Jsem také dříve unavený a to, že mi doktoři ve Vrchlabí nedbalostí zapřičinili trombózu pravé nohy, to zvyšuje ještě riziko, že se se mnou může něco stát a nebudu schopen práce a péče o děti.

Tohle všechno jsem Šárce říkal a stále opakoval.

Nakonec jsem podlehl její mateřské touze a s vědomím všech rizik jsem podmínečně souhlasil.

Žádal jsem Vaší maminku, ze pokud budeme mít miminko tak bych rád, aby si uvědomila, že pokud se rozejdeme tak to pro mne bude ta nejhorší zpráva v životě. Už jsem nechtěl znova zažít podobnou zkušenost. Nechtěl jsem přivést na svět dítě, které bude žít v rozvrácené rodině.

Požádal jsem mamku, aby mi na oplátku pomohla si našetřit na stáří.

Jako rodina jsou na tom o mnoho lépe. Mamka má rodiče, kteří ji dali vzdělání, finančně zajistili, jsou jí vždy k ruce a ochotní pomáhat i přesto, že již jsou staršiho věku.

Moc jsem si je za to vážil.

Dokud bez mého vědomí vstoupili do mého bytu a odstěhovali vše co jsme s mamkou koupili pro Vás. Máma s rodiči a bratrem sebrali vše postýlky, povlečení, oblečení, vaničku,i čaje, vatu do uší.  Prostě vybíleno. Naložili Vás a odvezli do Trutnova. Měli jsme být rodina, ale vykopali příkop a nevím čím ho chtějí zarovnat.

Já na druhou stranu takové zázamí nemám a moje rodina nikdy takto nefungovala. Od svých 14 let, kdy mne poslali na učiliště, jsem se musel starat o sebe sám.  Nemohl jsem se o ně opřít. Nebyli tam.

Proto jsem řekl mamce, a styděl jsem se za to, že bych byl rád kdyby jsem dostal část firmy, a měl možnost stálého příjmu, že bych byl rád kdybych mohl odejít ze Škodovky, nedělat už noční a pracovat v rodinné firmě.

Je to vše už dlouho a tak nedokážu přesně popsat jak jsme o tom mluvit začali a co následovalo. Nečekal jsem, že někdy začnu psát tak smutný příběh.

XXXXXX

19.06.2015

Vstal jsem v 7 hodin, udělal ranní hygiénu, uvařil si kafe do termohrnku a vyrazil jsem do Trutnova.

Dnes máte plánovanou rehabilitaci Vojtovou metodou. Máma to zařídila v Trutnově i přesto, že jsme již začali a byli objednáni u paní Kazihnidkové.

Přijel jsem do Trutnova tak akorát, naložil Vás a jeli jsme k paní Hedvice Stolínové. Paní byla příjemná a pomalu nás zaučila do prvních cviků, které Vám mají pomoci.

Samořejmě, že jste brečeli ale je to důležité, abychom to s Vámi cvičili zprávně.

Ty Adámku máš tendenci točit hlavičku pořád k jedné straně a to doprava a na bříšku to děláš s celým telíčkem. Máme to těmi cviky změnit. Oba dva jsme se poctivě dívali a nechali si vše vysvětlit.

Po cvičení jsme jeli k rodičům Vaší mamky kde proti mé vůli teď bydlíte. Jsem natolik dole, že nejsem schopen být v tomto domě. Vyložil jsem Vás vypusinkoval a se slzami v očích vyrazil k domovu. Kéž bychom jeli společně.

Doma jsem sebou praštil a dvě hodiny jen tupě ležel. Jsem psychicky na dně.

Tolik jsem Vaší mamce důvěřoval, že když ví jak moc mne to zasáhlo poprvé, že to Vám neudělá.

Nemám Vás a nevím co na mne v Trutnově chystají.

Přišel jsem o veškeré iluze o slibu,

Nevím jak dokážu, vychovávat Vás, našetřit si na stáří a být ještě někdy s někým šťastný.

Myslím, že nejsem schopen udělat šťastným nikoho.

Mám velké vědomosti o tom jak dělat webové stránky. Měl jsem nastoupit od Nového roku do firmy, která patří Vaší mamce. Měl jsem být prokuristou se stejným platem jako mamka.Mohl jsem při tom rozjet byznys s vytvářením webových stránek a při tom ještě dohlížet na dobrý chod firmy.

Měl jsem dostat 40% z podílu firmy a měli jsme se rovným dílem dělit o zisk.

Šetřit mě a mamce na stáří, Vám na vzdělání a také na radostný život.

Teď už to kdekdo zapře a bude tvrdit opak.

Pomohl jsem mamce zmodernizovat celou firmu. Žili tam ve středověku, a protože rozumím počítačům tak jsem vše navrhnul, instaloval a rozjel. Firma jede na nových počítačích a softwaru. Věřil jsem mamce, že to myslí Vážně, že mi pomůže se postarat o mé stáří.

Pomohl jsem jí s jejím největším snem, s touhou, která se jí vzdalovala s jejím věkem.

Mít tu šanci stát se matkou.

Chtěl jsem mít také nějaké jistoty, že mne nikdo jen tak neodkopne a nebude mi jen poroučet co musím, protože mám svázaný život navždy s Vaší mamkou.

Vše o co jsem požádal se stále oddalovalo, vždy se našel nějaký důvod proč nejde předat podíl, proč nejdou vybrat peníze z firmy,atd.

Vloní na konci roku jsme společně koupili garzonku. Dal jsem do toho všechny své úspory a čekal, že mamka po Novém roce jakmile to bude možné, zisk buď částečně nebo dle jejího rozhodnutí vybere a já budu mít nějakou hotovost a pustíme se do rekonstrukce bytového jádra.

Je červen a nemám nic. Jádro jsem vyboural a vyklidil a teď to tak jen leží.

Máma stále chtěla mít kontrolu nade vším a pořád mne jen obviňovala, že ji nějak omezuju.

To, že jsem souhlasil a udělal jí mámou, vložil k jejím nohám veškerý čas co mi ještě zbýva. To se nepočítá. To nejsou peníze.

Pro mne to byla velká nejistota a risk, který teď máma společně s rodinou hojně využívá ve svůj prospěch a vliv.

To je jen můj žvot.

Teď budu jen doufat, že mne nehodíte přes palubu taky.

Máma si udržela veškerou moc nade mnou a mne zbývá jen pokorně přijmout co řekne.

A nechat to nazývat DOHODOU.

Soudy tátovi moc nakloněny nejsou a nechci se o všechno soudit. Věřím, že kde je vůle je i pochopení.

Narodili jste se v Hradci Králové, bydleli jsme společně v Hostinném a k mému velkému překvapení máte trvalé bydliště v Trutnově.

Přišlo nám pozvání na Vítání občánků z Trutnova.

A teď nevím zda se najde někdo, kdo by souhlasil, že Vaše trvalé bydliště je v Hostinném.

Má první manželka po mě chtěla jen peníze na výchovu. Vše ostatní bylo špatně. Cokoliv jsem udělal i neudělal.

Narodili jste se a ač jsem nechtěl a bojoval, dnes s jistotou Vím, že jsem dostal druhou šanci mít příležitost vychovat své syny.

Být s nima každý den, pohladit je když je něco bolí, poradit když se zeptají, dát jim pusu na dobrou noc, naučit je jezdit na kole, radovat se z toho, že jsme rodina, vyprovodit Vás společně do školy.

Je to Vaše právo mít tátu a mámu. Je naší povinností Vám to zajistit. Máma se rozhodla, že bude lepší když budete s ní, a mně prozatím povolila jen weekend. Dva dny a dvě noci.

Člověk neví co dřív a už Vás vezu do Trutnova.

Dnes jsem napsal SMS MAMCE

´´

Ahoj Šárko, jsem v práci a chtěl jsem tě poprosit, jestli by jsi přivezla Adámka Davídka už dnes navečer. Večer až příjdu z práce tak si je buď převezmu ale budu rád když zůstaneš také.
Nepiš mi prosím, zda ano nebo ne a proč ano nebo ne. Chci mít trochu klidné odpoledne.
Buďto budete doma a nebo ne.

Děkuju Vláďa
Dej prosím klukům pusu za mne a řekni, že musím pracovat a že Vás milují.

´´

Asi tři minuty nato mi volala, že je nebude vozit v noci, že budete z toho nemocní.

To mne vůbec nenapadlo.

Myslel jsem, že Vás přiveze navečer domů, dá Vás doma spát, počká na mne až příjdu z práce a buď zůstane a promluvíme si, nebo pojede do Trutnova.

Řekla, že si mám pro Vás přijet ráno.

Tak přijedu. Těšim se na Vás. Jste tak úžasní, malinký a už jste mne něco naučili. Opět milovat.

Přijel jsem z práce domů o půl jedenácté večer, chtěl jsem Vás vidět a tak jsem zavolal mamce, zda by Vás mohla ukázat na Facetime.

Spojení se podařilo ale bylo velmi špatné. V Trutnově mají špatné internetové spojení a to asi, protože je zaseknutá wifina. Prosil jsem mamku předtím o to aby jí restartovala ale bohužel je to stále nefunkční.

Nešlo to a tak mi mamka zavolala normálně na telefon. Vy jste spali a měli jste být ještě krmení.

Celé to proč toto píšu je, že minulý týden jsem požádal mamku, jestli budete moci být se mnou až do pondělí, jelikož mám odpolední. Nechtěla a musel jsem Vás přivézt v neděli navečer okolo 17:00 s tím, že říkala, že když budu mít v pátek odpolední tak si Vás nechám do pondělí.

No včera už bylo zase všechno jinak.

Když jsem požádal o to, že Vás vrátím tedy v ponděli, tak mi řekla, že chce aby jste byli vráceni do Trutnova zase v pátek navečer.

Řekla, že do 3 let věku má máma větší právo být s dětmi a že až Vám budou 3 roky tak nastupuje role otce a budu Vás prý mít déle.

Zásadně s tím nesouhlasím, ale to je tak vše co s tím mohu udělat. Pokud nechci vytvořit strašnou atmosféru za asistence policie a soudu.

Řekl jsem tedy, jestli to můžeme dát písemně, abychom si pamatovali na čem jsme se dohodli.

Máma na mne začala řvát, co si to dovoluju, že mě nic podepisovat nebude a že mě vyhovuje maximálně a že matka je ten kdo se má o děti starat a pokud to nepochopím tak Vás neuvidím nikdy.

Máš je na weekend, vidíš je v týdnu tak co chceš, řvala.

To, že musím pokaždé za Vámi jezdit, že díky tomu nebudu mít jiný život než se tahat o každý kousek vaší přítomnosti, že mi je nepříjemné být v Trutnově v domě rodičů atd. atd.

Zita ráno si pro kluky přijeď a já končím, nazdar. A položila telefón.

20.06.2015 9:45 – 21.06.2015 19:00

Tak mám povoleno si pro Vás zajet.  

Požádal jsem mamku o to, aby Vás přivezla v pátek navečer, počkala na mne až příjdu z odpolední a pak mohla zůstat nebo jet domů. Nepřivezla.

Přijel jsem v sobotu ráno v 8:45 do Trutnova k Rodičům mamky, kde proti mé vůli bydlíte.

Máma nic neměla připravené a tak jsem musel čekat ještě další hodinu na to než mi zabalí a předá vše co potřebujete. No nedá se nic dělat, jsou i horší věci.

Doma jsme byli většinu toho krátkého weekendu. Pršlo a tak se nedalo moc dělat. Hrál jsem si s Vámi, povídal, dělal jídlo, přebaloval, začal jsem Vám číst knížku od Jules Verne Cesta kolem světa za 80 dní. Vím, že tomu určiťe nerozumíte ale slyšíte můj hlas a pozorovali jste mne bedlivě.  

Uteklo to rychle a už se blížil čas kdy Vás budu muset odvézt z domova. Oba jste brečeli a bylo to těžké samotnému to vše zvládnout.

Nakonec vše zbaleno a Vy v kočárku. Stichli jste a koukali upřeně na mne. Jako by jste věděli, že Vás vezu pryč.

Když jsem sjel dolů před dům, bylo něco před 17:00h, venku se udělalo hezky a byl den rovnodennosti kdy je nejdelší den. Řekl jsem si, že se s Vámi ještě projdu. Šli jsme na cyklostezku, Adámek už na autobusáku spinkal, no ty Davídku jsi se na mne díval těma krásnejma kukadlama. Nakonec jsi usnul taky a na cykloztezce jste už byli jako dudci. Bylo to nádherné s Vámi jít a pyšně přijímat pochvalné pohledy kolemjdoucích.

Zazvonil telefón, zvedl jsem to a mamka hned tak jak se máte a kde jste? Říkám je krásně s tak jsme se šli ještě projít.

Máma na mne začala křičet do telefonu, co si to dovoluju, že mne přikázala, že Vás mám přivézt před koupáním a že máte býtv šest doma, aby jste měli režim. No a bylo po náladě.

Řikal jsem jí, že jsme se dohodli před koupáním a ne v šest, doma Vás taky koupala v 9 večer a já jsem věděl, že chci být před sedmou v Trutnově.

No otočil jsem kočárek a pomalu jel zpět, bylo mi na nic. Máma volala ještě jednou ale už jsem to nevzal.

Přijeli jsme před sedmou, předal jsem vše zpět a odnesl Vás dovnitř, abych s Vámi mohl ještě být. Je mi tam nanic ale jsem s Váma a to je důležité.

Řekl jsem mámě, že jsem Vás koupal v sobotu v novém kyblíku pro děti co jsem pro Vás koupil.

Sebrali vaničku,, žíňky vše.

Řekl jsem taky mámě, že se mi zdá Adámek trochu pomalejší ve vívinu oproti Davídkovi a že občas hledí do prázdna a je těžké upoutat pozornost. Trochu se o něj bojím, aby byl v pořádku. Snažím se přinášet vjemy jak jen to je možné ale máma mne v tom nechala samotnýho a je to fuška.  Proto je tak důležité, aby rodiče byli spolu. A nikdo je nenahrazoval babičkou a dědou. Přeju si, aby z Vás vyrostli zdraví, vzdělaní kluci.

Domu jsem přijel ssi v devět večer, ano nevim.

Byl jsem tak unavený a psychicky vyčerpaný, že jsem usnul u televize. Tu jsem vypnul někdy v noci a spal až do 8:30.

22.06.2015

Probudil jsem se v obýváku v 8:30 a moje první myšlenky šli za Vámi. Omyl jsem se, vypil kafe a jel za Vámi do Trutnova.

Okolo desáté jsem přijel a zvonil na mamku. Nebrala telefon tak jsem zazvonil na zvonek. Otevřela babička pozdravila dobrý den, šel jsem dovnitř a tam byl děda krmil TebeDavídku.

Pozdravil dobrý den. Nemám vůbec chuť cokoliv říct. Nejsem s nimi rád.  Řekl jsem jen, že nemám teď ani dobré dny ani dobrá rána. Tak nevím co mi vlastně přejí.

Prázdné postýlky ráno i večer, mám strach, že se máma zase někde rozhodne a řekne, že nemám jezdit. Bojím se.

Podle zákona mám právo Vás vychovávat a nikdo neurčil, že máte bydlet s mámou v Trutnově. Máma si vzala právo do svých rukou a sama si ho i vykládá a aplikuje.

Když na mne už mnohokrát řvala z nějakých šílených důvodů, taky jsem z toho byl hotovej ale nikdy mne nenapadlo Vás sebrat odstěhovat se a říct jsem s Tebou nešťastný, nedodržuješ sliby, stále chodíš pozdě kamkoliv, nerespektuješ domluvy. Stále mne odbýváš. Neumíš mi uvařit, za celý dva roky se pořád dohadujeme o uklízení, děti ještě ani nebyly na světě a ty jsi stále mluvila jen, že potřebujem uklízečku, paní na hlídání atd.  atd. . Často jsem k nám vzal holky od sousedů a nikdy jsi je nepohladila, byla jsi odtažitá.  Pořád jsem Tě jen omlouval.

Neudělal bych to, protože vím jak to bolí když ti někdo vezme děti, naději a dělá vše pro to aby jste je viděli co nejméně.

Stále doufám, že budu psát veselejší příběh.

Byl jsem s Vámi celé dopoledne, ty Adámku jsi usnul, když jsem Tě držel za ručičku a ty davídku jsi si pěkně seděl u mě na klíně, hrál jsi si s ručičkama, povidal jsem Ti až jsi nakonec usnul taky. Držel jsem Vás za ručičku a užíval si ty krásný chvilky.

Domů jsem jel ve 12:00. Musel jsem do práce.

Zítra ráno jdeme s Vámi cvičit.

23.06.2015

Vstal jsem v 6:30 a za 15 minut vyrazil za Vámi do Trutnova. V noci jsem nemohl spát, stále přemýšlím co jsem udělal špatně, že jsem bez Vás a je mi hrozně. Usnul jsem asi ve 3 ráno v obýváku na gauči.  V ložnici jsem se jen převaloval a myslel na Vás a na mamku.

Mám jí stále moc rád, ale strašně mě bolí to co udělali.

Vyzvednul jsem Vás a v půl osmé jsme byli u paní Stolínové na cvičení.

Šlo to krásně, oba jste počůrali stůl ale zacvičili jsme s Vámi a paní nám ukázala nové cviky.

Potom jsem Vás vzal k rodičům mamky, kde proti mé vůli bydlíte.

Mamka připravila příkrmy a mlíčko pro Vás.  Nasadili jsme pláštěnky teda bryndáky a hurá na mrkvičku. Já jsem krmil Tebe Davídku a mamka Adámka. Moc Vám to nejde a mrkvička byla všude. Ty Davídku jsi stále křičel a nakonec tě uklidnila lahvička mléka. Vyzunknul jsi ji raz dva a usnul u mne na klíně. No a s Adámkem to bylo podobné, po asi 10 rozpatlaných lžičkách mrkvičky jsi dostal mlíčko. Nevypil jsi to vše ale přece jen.

Teď už je večer a já jsem v práci. Mám odpolední a hroznej den. Je mi strašně smutno.

Přál bych dnes přijet domů a najít Vás v postýlkách a mamku na gauči v obýváku, kde na mne vždy čekala. Vím, že to tak nebude a vůbec nevím proč jdu domů, vlastně nevím vůbec na co tu jsem.

Není nikdo, kdo by řekl. Mám tě rád, jsi dobrý člověk, jsem ráda, že jsi se tak zamiloval do těch naších kluků, jsem ráda, že mi tak pomaháš se vším. Tolik jsem se snažil a teď nevím jak dál.

Nemám dobré dny nemám dobrá rána ani večery. Dnes mám hrozný den. Jen to psaní mne drží nad vodou, protože myslím na Vás Adámku a Davídku. Miluju Vás.

A věřím, že kdyby mamka uměla řict, prosím, ráda bych, Vláďo mohli bychom. Kdyby mne přijali do rodiny se vším všudy.

Kdyby se také ohlédla za mýmy sny a pomohla mi je splnit, necítil bych tolik zklamání a výčitek ze slibů, které stále posouvala, a které nás dovedli až sem.

Asi bychom dýchali svěžejší vzduch než teď.

Ve vzteku a zklamání jsem udělal něco co jsem ani va snu nechtěl nikdy vidět. No a teď jsem vinen, že jsem nedokázal vydržet ten strašný tlak a řev co máma na mne spustila, po dnu kdy jsem jí pomáhal jak jen to šlo. Bylo to strašné zklamání a frustrace být takhle odmněněn za to, že jsem se o Vás tak dobře staral, pomahal mámě se vším, když byla 3 týdny v nemocnici tak jsem byl na vše sám. Jsem unavený, dělal jsem to s láskou a dočkal jsem se jen řvaní. Chytil jsem mámu za pyžamo a zacloumal s ní ať už je sticha. No a to je tak velká chyba, že Vás sebere, vezme zákon a právo do svých rukou a obviňuje mne ze všeho.

24.06.2015

Včera večer mi bylo mizerně, cítil jsem se tak sám,seděl jsem u stolu a nevěděl co dál.

Snědl jsem slaninu a 2 chleby s okurkou a pustil se do vaření kysela. Spát jsem šel po půlnoci.

Ráno jsem vstával v v 7:30 udělal kafe, ranní hygiénu a pomalu vyrazil za Vámi do Trutnova.

Přijel jsem v devět hodin, zavolal mamce, aby mi otevřela. Když jsem přišel dovnitř, ďeda krmil Tebe Davídku a mamka cvičila s Adámkem. Vzal jsem si Tě na klín a dokrmil tě, pak jsem si vzal Vás oba vedle sebe a krmil jsem tebe Adámku a sem tam dokrmoval brášku. Vypili jste vše a tak jsem si Vás vzal na klín a začal číst pohádku O Zlatovlásce.

Povídali si, hráli pustil jsem Vám 2 písničky”Behind Blue Eyes od Limp Bizkit a Wish You Were Here od Pink Floyd” a máma na mne kdy vrátím ty Vaše rodné listy.

Řekl jsem, že si je zatím ponechám, že je to jediné co mi dokazuje, že jsem Váš táta.

Máma mi začala nadávat a vyhrožovat soudy atd.

Není mi jedno co jsem udělal, že jsem nedodržel slib, ale nevím co se na mne chystá a máma má rozlitou žluč po celém těle.

Není s ní řeč vůbe o ničem. Mají pocit, jsou přesvědčeni, že je vše v pořádku.  

Odjel jsem od Vás o půl dvanácté, musel jsem se najíst a šup do práce na odpolední.

Bylo mi s Vámi moc fajn Davídku a Adámku.

Miluji Vás.

25.06.2015

Dnes nemam chuť psát, nemám chuť na nic.

V 10:00 jsem byl objednán k mému psychologovi paní Jiráskové.

Odvyprávěl jsem celý příběh, jsem vyčerpaný a nevím co dál.

Máma mi včera demonstrovala jak to vlastně myslí s péčí o Vás.

To, že jsem nechtěl vrátit rodné listy originály ukázalo, že ženská je schopna čehokoliv. Vyhrožování zastrašováni.

Už jsem to zažil jednou v prvním nepovedeném manželství a nemám už ani tolik času ani sil, abych se handrkoval o to na co mám plné právo a co mi zákon ukláda jako mojí povinnost.  Pečovat o Vás rovným dílem s mamkou. Moc bych to chtěl ale systém soudní a sociální moci společně s rodinou Puschmannových a Vaší mámou mi dali jasně najevo, že to jsou oni kdo bude rozhodovat na co mám a nebo nemám právo.

Jsem Váš milující otec, a už nechci zbytek života bojovat o to, že to chci poctivě a s láskou sdílet s Vaší matkou. Přeju si Vás vidět vyrůstat.

Nemám už na to sílu. Je mi 51, jsem nemocný, finančně nezajištěný.

Předem prohraný boj, pokud to Vaše máma nepochopí.

Pokud vše dopadne špatně, nevím co udělám

.

Neudělal jsem nic tak špatného, abych byl zbytek mého času vláčen hořkostí, nenávistí, touhou po pomstě, sobeckostí, nedokonalostí a neochotou soudního a sociálního systému.

Když soud rozhodne o péči dětí a ty jsou u matky, 99% případů končí nekonečným bojem otce o to, aby své děti mohl vychovávat.

Tímto systémem je vytvářeno stále více neuplných nefungujících rodičů a dětí, které v takovémto vzoru žijí a odnášejí si ho do svého dospělého života s jednostrannou výchovou matky.  

A na druhou stranu je dost otců, kteří se nezajímají o děti, nechtějí je vychovávat a neplatí výživné a běhají s čistou hlavou bez pocitu odpovědnosti.

Společnost by si měla považovat a podporovat model společné rovnocenné péče, aby žádný z rodičů nemohl zneužívat svého postavení a cíleně ničit a mařit snahy druhého z rodičů.

To právo není na straně rodičů ale je plně na straně dítěte. Dítě má právo mít oba rodiče a to rovným dílem.

Máma Vás odvedla před dvěma týdny a celou dobu demonstruje svoji pozici.

Jsem velice šikovný, pracovitý, poctivý, ochotný, díky Vám dvěma znovu milůjíci, poctivý táta, dobrý partner tak co je se mnou špatně??

Vše co jsem mámě slíbil, jsem splnil. Je proto těžké pochopit, když Vás máma sebere, vyplení mi byt a řekne, že je se mnou nešťastná a tím to je vše vyrešené.

26.06.2015

Vstal jsem o půl osmé a díval se do prázdných postýlek. Nic co by člověka zvedlo a řeklo mám dobrý den.

Udělal jsem si kafe a nevěděl co dělat. Seděl jsem a přemýšlel. Nakonec jsem si oblékl helmu, že půjdu na kolo. V 10:00 mi zazvonil telefón. Volala mi mamka jestli přijedu.

Řekl jsem jí, že už nemám sílu se prát o každou hodinu.

Nakonec jsem souhlasil a jel do Trutnova. Přijel jsem k rodičům Šárky o půl jedenácté, zavolal, že už tu jsem, počkal před domem až máma s Vámi vyjde ven.

Chtělo se mi jen brečet, když jsem Vás uviděl, neudržel jsem se a jen polykal a nebyl schopen slova.

Bylo krásné počasí a tak jsme šli pomalu na Dvoračky. nebyl jsem schopen mluvit.  

Máma něco říkala ale nevím co.

Neumím si představit, za co jsem takhle trestanej. Strašně to bolí a to se mám ještě tvářit, že je všechno v pořádku. Jako by se nic nestalo. Všechno co jsme si slíbili, co jsme snili je pryč. Máma omýla dokola pořád, že budeme žít odděleně a vychovávat Vás každý zvlášť ale technicky jak to bude to nevím.  Jezdím za Váma, když něco chci tak se musím postarat o všechno. Máma jen otevře dveře a dovolí mi S Vámi být. Kdykoliv jí o něco požádám, slyším jen NE NE.

Dnes jsem jí požádal stejně jako před týdnem o to, aby Vás přivezla dnes navečer. Zde je odpověď.

27.06. 10:15h -28.06.2015 17:50

Tak jsem si Vás s radostí přivezl domů. Tato slova píšu se spožděním a tak to nebude podrobné. Vše co se přihodilo píšu až 1.7.  

Doma nám bylo skvěle až na to, že s námi nebyla máma. Hráli jsme si povídali chodili na procházky, krmil jsem Vás cvičili jsme a v neděli přijela autobusem babička ze Dvora Králové. Pomohla mi s Vámi a odpoledne jsme byli spolu na cykloztezce. V sobotu u nás byla teta Iveta s Pavlem. Přijeli okolo 4 odpoledne a zůstali až do sedmé. Poprosil jsem je o pomoc, stačilo jen, aby Vás podrželi pohoupali a já jsem mohl v klidu zacvičit, přebalit, vykoupat a nakrmit bez toho aby druhý brečel, protože v jednom je to opravdu těžké.

Uteklo to rychle a musel jsem Vás odvézt do Trutnova, aby máma zase neřvala a nevyhrožovala soudama.

Tak málo času na Vás mám. Je to těžké si to užít a předat Vám pozitivní energii, hladit Vás, povídat pohádky, jen tak sedět a mít Vás na klíně.

29.06.2015

Pondělí, další prázdný týden. Vstal jsem a jel do práce. Vše při starém. Ve dvě jsem si odpíchnul a jel domů. Doma jsem cekal na uklízečku, protože jsme ji měli objednanou. Přišla ve 3 odpoledne s pustila se do úklidu bytu. Nikdy jsem po žádné uklízečce netoužil ale Vaše máma si ji vydupala a tak je teda tady.

Poslouchal jsem přednášku o webdesignu a čekal až to celé uklidí. Okolo páté měla hotovo, zaplatil jsem za skvělou práci a vyrazil za Váma do Trutnova.

Máma mě otevřela a byl jsem s Vámi až do 8 večer. Pomohl jsem s koupáním, krmením, povidal jsem Vám všechno možné, hladil Vás, měl na klíně, pustil jsem Vám pohádku no už nevím co ještě. Co jsme si povídali s mámou nevím, dny mě splývají jak ranní mlha. Život se mi stal peklem. Navečer jsem jel domů a přál jsem si, aby jste byli doma také.

Bohužel. Nejste.

30.06.2015

Dnes je den kdy máte plánovanou návštěvu u dětské doktorky, paní Kuhngábrové.

Ráno jsem vstal v 5  a jel do práce. Pracoval jsem do půl desáté a pak vyrazil do Hostinného, kde jsme se měli s mamkou a Vámi sejít na parkovišti před panelákem. Za pět deset jsme se sešli, pomohl jsem mamce vyložit kočárek, naložit Vás a vyrazili jsme přes park k doktorce.

Požádal jsem mámu, že Bych Vás chtěl tlačit. No odpověď mě šokovala. Řekla, že můžu tlačit k parku a pak si je prý veme. K doktorce je to asi 300 metrů.

Zeptal jsem se proč je tak sobecká? Odsekla mi, že mám zase nějaký pitomý kecy. Vzdal jsem to, předal kočárek ať je klid.

Paní doktorka Vás zvážila změřila a řekla, že jste skvělý krásný zdravý kluci.

Adámku vážíš 5800g a měříš 58cm a ty Davídku vážíš 7100g a měříš 68cm myslím.

Vyšli jsme ven a poprosil jsem mámu zda bychom nemohli jít na procházku. Nechtěla i přesto, že bylo hezky. Řekla, že chce jet domů.

Zeptal jsem se jestli si Vás mohu nechat doma a že Vás přivezu odpoledne. V 15:45 máte návštěvu u paní Stolínové v Trutnově. Rehabilitační. Vojtova metoda.

Opět jsem dostal negativní odpověď, že chce jet s Váma domů.

Vzdal jsem to. Pomohl jsem mámě Vás naložit a šel jsem nahoru domů.

1.07.2015

Ani dnes mne ranní směna neminula. Zaspal jsem a probudil se v 5:33. To už je docela umění se dostat do Vrchlabí včas.

Nakonec jsem to zvládnul a pracoval jsem až do 8:45 ráno. Měli jste dnes plánovanou návštěvu u paní doktorky na neurologii v Trutnově.

V 9:01 jsem si píchnul a vyrazil do Trutnova. Přijel jsem tak akorát, bylo za deset minut deset, mamka s Vámi už byla připravená, posadili jsme Vás do auta a honem do ordinace paní doktorky.

Vyšetření bylo poměrně rychlé a samé dobré zprávy. Oba jste udělali skvělé pokroky a paní doktorka byla velice spokojená. Ty Davídku už nemusíš cvičit vůbec a ty Adámku už jen pár týdnů.

No když to bylo vše tak brzo hotové a mamka měla radost, že její úsilí bylo pochváleno tak jsem navrhnul, že bychom mohli jet ke Kučerům na oběd.

Byl jsem rád, že mamka souhlasila.

U Kučerů bylo dobré jídlo a pití, příjemná atmosféra, sluníčko krásně svítilo a vy jste byli spokojení v kočárku. Navrhnul jsem mamce, že když je tak hezky, že po jídle bychom mohli jet do Adržpachu. Řekla, že ano. Jen jestli nebude problém tam tlačit kočárek.

Dali jsme si oba mečouna po židovsku s bramborem. Mamka si dala ještě kulajdu.  To neměla dělat. Kulajda jí nasytila a pro mečouna už zbylo málo místa. Najedli jsme se dobře a napili také. Dali jsme si kafíčko, drželi Vás na klíně povidali si až do chvíle kdy jsi Ty Davídku začal vydávat divné zvuky a krásně jsi se pokakal.

Máma vzala jen dvě plíny a jedno malé pitíčko. Navrhnul jsem tedy, že zajedu do Lídlu pro pleny a vemu nějaké pití a hned se vrátim zpět do restaurace.

Tak jsem taky udělal, vrátil jsem se asi za 20 minut, připravil vzadu v autě deku, kde Tě Davídku mamka přebalila. Potom se mamka vrátila ke stolu a řekla, že by možná bylo lepší jet na Dolce.

To mne vůbec nenapadlo a byl to skvělý nápad. Mamka zaplatila oběd a vyjeli jsme směrem na Dolce.

Bylo tak krásně, že být někde jinde než u vody by byl stracený čas. Naložili jsme Vás do kočárku a pomalou procházkou šli do centra Dolců, kde jsme si sedli ke stánku, dali si dobré pití, já pivko Krakonoše mamka Kofeinu limonádu. Seděli jsme s Vámi, odpočívali, no a já jsem si později dal langoše což byla chyba. Byl dost mastný.

No a když jsme si tak užívali společné chvíle tak Adámek přišel se známým skřekem, který věštil jediné, dohnal jsem brášku a jsem pokakanej až za ušima.

Mamka Tě přebalila na trávníku, kde jsme položili plínu a zas bylo vše jak má být. Nakrmili jsme Vás, celou dobu jste taky pili hodně ovocné šťávy no a asi po 2 hodinách jsme se sebrali a šli jsme objet Dolce okolo rybníků.

Bylo nám všem moc dobře, zase jsme na chvíli byli rodina a vážili jsme si jeden druhého. Škoda jen, že jsme nejeli všichni společně domů.

Odvezl jsem Vás do Trutnova a jel domů, nejsem tam rád a nerad vidím rodiče Vaší mamky za to jak se ke mně zachovali.

Nevím jestli se s tím někdy srovnám, od mámy to cítím jako zradu, a rodiče s jejich synem si počínali v mém bytě jako by jim to patřilo.

Když byli oni těmi rodiči tak zapoměli dávat lásku Vaší mamce a teď si to chtěji vynahradit na Vás. Přivedl jsem Vás na svět, abych Vás vychoval a ne si Vás půjčoval jako nějakou lodičku.

Mohu Vás sebrat a udělat to samé a nic by nezmohli ale moc dobře vím jak bych ublížil Vaší mamce a proto to nechci udělat.

Zatím.

Pokud se mnou ale budou jednat tak jako bych měl nárok jen na to co uznají za vhodné, začnu se silně bránit.

Přeju Vám rodinu, lásku a vzor rodičů, kteří budou vždy hledat cestu ven ze sporů, vytvoří Vám domov kam se budete rádi vracet, přeju mámě aby se naučila slovo prosím, ráda bych, dokázala plnit přání s láskou a aby se moje sny staly i jejími sny.

Sen Vaší mamky se stal i mým snem, který s radostí plním. Proto jste na světě a máte milujíci mamku a milujícího tátu.

Škoda jen toho neuváženého kroku Vaší mámy. Toho jsem se nejvíce bál a beru to jako zradu. Sebrala Vám příležitost vyrůstat s tátou a mámou vedle sebe a mě iluze o ženách.

Tak moc jsem nechtěl děti právě pro tohle, strach, že mne zase někdo připraví o možnost vychovat své děti.

V Trutnově to nikdo nechápe a tváří se jako kdyby Vám zachránili život.

Žiju v naději, že se vše v dobré obrátí a Vy budete mít domov a úplnou rodinu.

Jsem dobrý člověk a nemám se za co stydět, mámě jsem splnil Vše co si přála, o čem kdy snila. Jste na světě a zdraví a krásný. Pomohl jsem mámě předělat firmu a mě zůstali jen sliby a nejistá budoucnost.

Prý jsem dostal bohatě zaplaceno.

Jenomže já to nedělal abych dostal zaplaceno ale abych mohl mít nějaký stálý příjem, pracovat pro rodinou firmu, dělat to co mne baví nejvíce(webdesign), vychovávat Vás a vidět Vás růst.

Milovat a zestárnout vedle Vaší mamky, aby jste na nás byli jednou pyšni.

2.07.2015

Jako každý den, ráno v 5 do práce a pak ve 14:00 domů. Dnes jste jeli s mamkou do Havlovic na chatu ke kamarádce mamky Míše.

Budete se prý vracet navecer okolo šesté.

Jel jsem tedy z práce domů najedl se a vyrazil na koupaliště do Dolní Kalné. Je krásné počasí a u vody je nejlépe.

Také bylo ale kdyby jsme tam byli všichni, bylo by to ještě lepší. Chybíte mi moc.

Plácnul jsem sebou na deku a odpočíval. Do vody jsem vlezl jen jednou, byla docela teplá na to, že je teprve začátek sezóny.

Okolo půl šesté jsem se zbalil a vyrazil za Vámi do Trutnova. Stavil jsem se také v Elektroworld koupit mikrovlnku. Máma si jí vzala při té hrozné akci.

Stavil jsem se ještě v Tescu a už jel za Vámi. Byl čas koupání a krmení tak jsem se s radostí zapojil.  Mamka Vás omyla, dala příkrmy a já jsem Vás nakrmil mlíčkem.

Jsou to hezké chvilky. Pak jsme si hráli a seděli jste mi na klíně. Bylo už skoro osm večer a tak jsem se odporoučel domů.

Ani nevíte jak to loučení bolí. Nevím kdy prostě řeknou už k nám nechoď a já Vás neuvidím.

3.06.2015

Vstát, omýt se, ranní kávička a hurá do práce. No moc hurá to není ale musím.

Asi tak po deváté jsem se rozhodl, že zavolám mámě. Pořád mám v hlavě ten den na Dolcích a stále se krmím nadějí, že se stane zázrak a máma dokáže pochopit co tím svým rozhodnutím sbůsobila hlavně Vám a celé rodině, která Vás miluje.

Navrhnul jsem, že když je ten prodloužený weekend, tak bychom mohli zajet na nějaký výlet, ubytovat se v cizím prostředí, užít si někde u vody a mít společné pěkné chvíle.

Máma mi řekla, že ne. Že jak jsme byli na Dolcích, že pak měla zmatky v hlavě. Řekla, že tomu mám dát aspoň půl roku, že si najde byt a bude bydlet s Váma a že pak bychom mohli bydlet zvlášť a trávit spolu weekendy.

Opět sliby do budoucnosti. Měl bych se z toho poučit.

Slibovala, že spolu zvládneme vychovat děti, když jsem jí říkal, že se málo známe, že jsem už taky starší, že jsem nemocný a finančně nezajištěný, že je to pro mne obrovské riziko, slibovala mi 40% firmy tak dlouho až Vás sebrala, vyplenila byt a sebrala jakoukoliv naději a důvěru.

Je vůbec možné něčemu věřit? Chtěla nade mnou mít kontrolu, aby kdykoliv mohla sebrat Vás a vše co šlo. Vložil jsem do mámy veškerou důvěru a síly.

4.07.2015 17:00 až 6.07.2015 18:00

Pátek a já mám ranní. Dobré zprávy pro mne a pro Vás také. Odpracoval jsem si svých osm hodin ve Škodovce a po práci zajel domů se najíst a hurá do Trutnova.

Je to tak, místo abych přijel domů z práce, políbil a pozdravil Vaší mamku, vzal Vás do náruče a těšil se z Váší krásné přítomnosti, musím sebrat auto a vyzvednout si Vás jak v půjčovně.

Už je to tak.

Přijel jsem do Trutnova okolo 15:35 a šel nejdříve k holiči se nechat ostříhat.  Jolliesse se to jmenuje a střihají skvěle. Myslím, že po 16:00 jsem už byl pro Vás.

Požádal jsem mamku, jestli bych si Vás mohl nechat až do pondělí večera. Je totiž svátek a tak máme volný den navíc.

Nenechala, neřekla žádné vysvětlení a tak jsem před tím, než jsem odjel ještě jednou poprosil mamku, pokud si to rozmyslí, tak budu rád.

Vím, že mluvila s mojí sestrou a řekla, že mi Vás nechá až do pondělka. Bohužel, nejde to a vysvětlení je jediné, že bych si na to zvyknul.

Děs a hrůza.

Jsem z toho frustrovaný ale chci si užít každou chvilku s Váma. Přijeli jsme domů, nanosil jsem věci a už byl pomalu čas na koupání.

Miluji Vás a jsem šťastný když se na mne smějete, můžu Vás hladit, chovat. Je to úžasné.

V sobotu jsem zavolal mojí sestře a zeptal se zda mohu přijet k nim na novou chalupu. Okamžitě souhlasila. Věděl jsem, že chce přijet Vaše babička ze Dvora Králové a tak jsem jí zavolal v kolik chce přijet a že bychom mohli společně jet za Vaší tetou.

Táta s mámou dorazili v poledne, dovezli jahody, černý rybíz, knedlíčkovou polévku. Nakrmil jsem Vás, snědl polévku a společně jsme vyrazili na chalupu. Byl jsem zvědavý, nikdy jsem tam nebyl.

Není to daleko a tak asi za 25 minut jsme byli uprostřed lesa a před námi stála stará roubená chalupa a její nová majitelka na nás mávala s širokým úsměvem.

Hned na první pohled se mi to místo zalíbilo a když jem viděl chalupu, byl jsem unešený. Krásná stará roubenka z roku 1801. Je tam hodně práce, ale to místo, chalupa a obrovská lípa. Z mého pohledu, chalupa snů.

Pavle, děkuju Ti, že jsi pomohl splnit sen mojí sestře, že jsi při ní stál i když to bylo těžké a Iveta prostě někoho potřebovala a nebyla schopná moc dát.

Celé odpoledne bylo úžasné, dostali jste najíst včas a pak jsme Vás položili do pokoje nahoru, kde bylo otevřené okno k té nádherné lípě. Usnuli jste během minuty a spali asi 3 hodiny. Chodil jsem se na Vás pravidelně dívat a Vy pořás spinkáte jak zařezaný. Venku bylo vedro ale v chalupě byl příjemný chládek.

Já jsem celé odpoledne co jste spali seděl na zápraží a přemýšlel co jsem udělal tak špatně, že o Vás musím bojovat. Nevím nerozumím jsem z toho hodně nešťastný.

Když jste se probudili tak jste měli žízeň jako slon. Byl už podvečer a tak jsme vyrazili k domovu. Táta s mámaou se u nás ještě zastavili a pomohli mi s Vámi večerní mytí a krmení.

Uteklo to jako voda a sobota je pryč. Zítra Vás zasu mám odvézt do Trutnova. Budu doufat, že mi mamka napíše nebo zavolá, že si Vás mohu užít až do Pondělí.

V neděli bylo vedro jako včera. Když jsem viděl, že jste z toho včerejšího výletu byli dost unavení rozhodl jsem se s Vámi zůstat doma. Jsou opravdu hodně teplé dny a dost to vyčerpává. Jste ještě malincí a tak nechci, aby se Vám něco stalo. Hráli jsme si povídali, poslouchali pohádky, seděli jste mi na klíně. Ještě se tam vejdete oba dva ale dlouho to trvat nebude. Dobře jíte a rostete.  

Uteklo to ani nevím jak a žádná SMS ani telefon od Vaší mámy. NIC.

Mohu si Vás klidně nechat, neptat se na nic a nikdo s tím nic neudělá dokud nerozhodne soud. Máma se chová přesně takhle, neptá se jen poroučí. Vyhlásila mi válku. Za co??

Nejsem takový.  Vím jaký to je někomu sebrat děti. Ale příjde den kdy už toho budu mít dost. Jednaji se mnou jako v rukavičkách ale tak jako kdybych měl lepru. Jen se dívají jak se trápím.

Máma jen čeká kdy mne to přejde. Je hodně cinická, panovačná a zneužívá svého postavení. Já se ale tentokrát nevzdám. Tohle je moje poslední šance moci vychovat své syny a nechci si jí nechat vzít pro ženskou slepotu.

Přivezl jsem Vás včas. Moc jsem si přál Vás mít do pondělí ale kdybych to udělal nevím co by ty lidi v Trutnově udělali. Jsou schopní všeho a drži při sobě. Už k nim nepatřím a nikdy to ani tak nebylo. Falešná slova, přetvářka.

Podle nich byla máma se mnou šíleně nešťastná a je jedno co udělala a hlavně co neudělala. Slib nikoho nezajímá, dodržet slovo, když už mám to co jsem chtěla je asi zbytečné.

No měl jsem myslet Víc na sebe a být sobec, ale to by jste se nenarodili a to už teď Vím, že bych nechtěl.

Jsem šťastný, že tu jste ale moc mne trápí jak mne máma podvedla a ještě z toho viní mne.

Dávám jí vinu za to, že Vám sebrala domov a rodinu a snaží se to nahradit něčím co neumím pojmenovat.

V ponděli jsem byl sám doma, svátek a hlavu plnou pelyňku. Nedokážu myslet na nic jiného než na Vás. Zavolal jsem Ivetě a jel k ní na chalupu. Oba byli celou noc na záchodě a zvraceli.  Bylo jím zle. Fakt zle.

Když jsem viděl tu posekanou louku vzal jsem hrábě a řekl si, že se třeba z těch špatných myšlenek vyhrabu. Hrabal jsem až do podvečera až už jsem nemohl. Šlo to těžko, stará tráva, špatně posekaný no nakonec jsem udělal asi tak 4/5 plochy. Odvozili jsme to na plachtě k lesu.

No a to je celé pondělí a celý weekend. Místo toho, abychom byli společně všichni na výletě a užlili si prodlouženého weekendu, trápili jsme se.

Nevyhrabal jsem se z toho. Ulehl do postele a stále myslel na to co jsem udělal špatně, co jsem neudělal. Nevím. Jsem jak slepý, hluchý.

7.07.2015

Probudil jsem se v sedm hodin a podíval se před sebe. Postýlky prázdné, žádný zázrak nic.

Udělal jsem si kafe, omyl se a čekal do půl deváté.  Chci jet za Vámi. Chci Vás vidět, aby jste si mne mohli pamatovat od malička, že jsem tam byl, že jsem s Vámi prožíval Váš začátek života.

Přijel jsem do Trutnova asi 9:20. Máma mi otevřela a tak jsem šel přímo k Vám. Mamka se chystala dokrmit Tebe Adámku a tak jsem poprosil jestli bych mohl. Vzal jsem si Tě do náruče, podal lahev s mlíčkem a šlo to jako po másle.

Řekl jsem mamce, jestli bychom mohli jít ven. Už nevím co přesně řekla ale reagoval jsem tak, že jsem jí řekl jestli s náma nechce jít, jestli ji to vadí být se mnou, tak že s Vámi půjdu ven sám. Reakce byla šílená.

Já jsem na mateřské, já mám teď děti, no nevěděl jsem co na to říct.

Chvíli jsme seděli a máma, že se půjde osprchovat. Řekl jsem jestli by si mohla pospíšit, že jdu za chvíli do práce. Odsekla, že si teď chová Adamka a ať jí dám čas. Co mám dělat. Nic než trpělivě snášet jakékoliv chování.

Šla do koupelny a já jsem požádal rodiče, jestli by si mohli ke mě sednout, že bych s nima rád mluvil.

Přisedli, už nevím co jsem říkal přesně a cím jsem začal. Vyprávěl jsem jim o tom co se mi přihodilo, jak moc jsem bojoval s tím mít děti. Rozbrečel jsem se.

Vznikla z toho jen hádka a nenašel jsem porozumění vůbec v ničem. Otec, stále tvrdí, že je to všechno už na nic a že nejlepší pro děti bude když budeme žít odďeleně. Matka toho moc neřekne, jen poslouchá. Nevím co si mám myslet. Vím ale, že manipuluje s lidmi a snaží se je natlačit tam kam chce.

Diskutovali jsme asi hodinu. Vůbec nevím detaily. Byl jsem tak rozrušený, že mám výpadek z této hrozné chvíle.

Vaše babička se mne zeptala co navrhuju já.

Řekl jsem, že si myslím, že by bylo dobré zajít k nějakému odborníkovi, psychologovi, rodinnému poradci, k někomu nezaujatému kdo by nám pomohl z této hrozné situace. Stále věřím tomu, že je to dobrá varianta, která dá naději, že budete vyrůstat s oběma rodiči vedle Vás.

Všichni to jednohlasně zavrhují, jako zbytečné.

Jedna věc mne opravdu naštvala a to když Váš děda řekl, že mohu být rád, že zatím po mně nechtějí žádné peníze na Vaší potřebu.  

Bylo to odporné, ale hulvátství jsem už zažil i od Vaší mamky.

Jsou velmi dobře zajištěni, pokud se s mamkou nedokážeme sejít a vychovávat Vás společně a soudem mi bude odepřeno Vás dostat do mé péče tak budu poctivě platit.

ALE NECHCI BÝT JEN PENĚŽENKA, přál bych si Vás vychovávat.

Požádám soud o střídavou péči, o mateřskou dovolenou, aby jste byli dáni do mé péče. Nepožádám o žádné výživné.

Důvod?

Pokud budete v mé péči tak poctivě dohlédnu aby jste byli spravedlivě půl na půl se mnou a s Vaší maminkou. Nebudu dělat žádné problémy s tím pokud Vás mamka bude chtít více. Prostě poctivá výchova obou rodičů.

Za ten skoro měsíc jsem pochopil jak to mamka myslí se střídavou péčí. Nastavila si v hlavě kalendář a moho Vás mít jen o weekendu a to ani ne tak dlouho jak mi to práce dovoluje a mé srdce přeje.

Je to smutné ale takhle se mámy chovají, jakmile se rozejdou s partnerem, první co udělají tak omezí přístup táty k dětem a je uplně jedno co ten táta dělá nebo ne.

Už skoro měsíc jezdím do Trutnova, abych Vás mohl vidět. Máma Vás ani jednou nepřivezla, neodvezla, nevyhověla ani jednou, abych Vás mohl mít dle mých možností. NIC jen otevřou dveře a pustí mne k Vám a to považuje za dostatečný ústupek.

Je mi hrozně ale musím domů a do práce na odpolední.

Miluju Vás kluci. Dokážu odpustit Šárko. Obávám se ale, že jsi za sebou třískla dveřma.

8.07.2015

V 6:45 zazvonil budík, honem vstát, omýt se jet za Vámi do Trutnova.

V osm hodin máte Vojtovu metodu u paní Stolínové.

Bylo asi 7:40 tak jsem byl před domem rodičů, zavolal mamce, počkal až příjde naložil Vás a jeli jsme na cvičení.

Paní nám ukázala nové cviky. Mne do toho nezapojili. Držel jsem Davídka a jen se pasívně díval. Nakonec jsem tedy požádal zda si ten nový cvik mohu natočit.

Natočil, oblékl jsem Adámka a jeli jsme zpět k Vaší babičce, kdeteď spíte.

Měl jsem objednanou návštěvu u psychologa, paní Jiráskové, tak jsem Vás odnesl dovnitř políbil a jel.

Paní mne nečekala, seděl jsem v čekárně asi 20 minut a nakonec vyšla a řekla, že myslela, že jsem měl přijít včera.

Vše proběhlo standartně povidal jsem a paní podlouchala. Jsem na to zle, stále na Vás myslím, stále přemýšlím nad tím co jsem udělal tak hrozného, že se máma rozhodla k tak hroznému činu. Jsem z toho psychicky na dně. Nedokážu žít, usmát se nic.

Nakonec jsem paní Jiráskové řekl, že jsem od ní očekával větší spolupráci, více aktivního vstupováni z její strany. Stále mne nechá jen povídat a dohromady nic neřekne.

Odcházel jsem zdrcený, nasedl do auta a jel domů. Doma jsem si lehl a čekal až budu muset do práce.

Víc nic. Další prázdný den

Navečer mi zavolala sestra a řekla mi, že mluvila se svojí psycholožkou o mně a ta jí navrhla, abych se na ní obrátil. Řekla, že musím volat mezi 7:30 a 8:00 to přijímá hovory.

Večer jsem šel spát a nemám na nic náladu.

9.07.2015

Ráno jsem tedy opět vstal před sedmou, omyl se a čekal na půl osmou, abych zkusil zavolat nové paní psycholožce.

V 7:32 jsem to zkusil, zavolal a paní Kerhartová to vzala.

V asi 15ti minutovém rozhovoru jsem jí řekl co se mi stalo, navrhla mi schůzku na pátek od 8:00 v Jičíně. Okamžitě jsem souhlasil.

Jel jsem za Vámi do Trutnova, zavolal mamce, že už jsem na místě. Moc jsem se na Vás těšil.

Hned po deváté jsem Vás začal krmit. Tebe Davídku, nejdříve vitamínky a pak mlíčko.

Maminka zatím cvičila s Adámkem.

Docvičila, sedla si vedle mne a začala krmit Adámka.

Pustil jsem Vám pohádku z iPhone a držel na klíně Tebe Davídku.

Mlčeli jsme nebo ne, nevím, díval jsem se do prázdna. Nedokážu se v tom domě uvolnit.

Byli jste po jídle, máma šla do koupelny a já si Vás vzal na klín oba dva. Moc se mi to líbí.  A vám taky.

Po nějaké době máma přišla, smál jsem se na Vás, už jste leželi na pohovce a smáli a štěbetali na mne.

Přisedla a řekla, že už bude muset jít.

Po chvíli jsem se zeptal kam? Odpověděla, že jde do RIAB CENTRA zeptat se na Vás a co dál.

Řekl jsem jestli by nebylo vhodné, abych tam šel s ní, že se to týká Vás a moc rád bych u toho byl a řekl svůj názor.

Rezolutně řekla, že ne, že chce jít sama a pokud uzná za vhodné pozve i mne.

Hodně mne to naštvalo. Pak už nevím co jsem říkal. Hrozně jsme se pohádali a máma mi jen vyčítala, že chci jen peníze.

Na to jsem řekl, že nechci peníze ale nějakou důstojnou budoucnost.

To co slibovala, že Vás společně vychováme, že mi dá 40% z firmy, že se budeme dělit o zisk, že nastoupím do firmy a budu jí rozvíjet, že si při tom rozjedu svůj byznys webdesign, který časem nahradí finanční výpadek ze Škodovky, že tím pádem nebudu muset dělat noční, že se nám bude dýchat lépe.

Utnula mne od Vás, utnula mne od všech zdrojů, obviňuje mne, že jsem mizerný hospodář, no světe div se.

Dokud jsem zveleboval po mé práci firmu, jezdil opravovat byty do Prahy, jednat s novými nájemníky, malovat, vykládat sto let staré uhlí ze sklepa, dělal všechno pro to, aby se Váše máma mohla ve svých 39 letech poprvé stát matkou, to jsem měl plnou důvěru.

Ale když jsem chtěl jet do ameriky vyzvednout peníze pro mojí sestru, navštívit mé velmi staré známé, mít radost z toho, že jsem někde kde to miluji, tak chci jen rozhazovat a jet se kurvit do ameriky. Bylo mi z toho zle.

Letenku by zaplatil pán, který nabídl kompenzaci mé sestře za smrt jejího syna Daniela.

Nakonec jsem odtamtud musel utéct a jel domů. Doma jsem brečel a čekal na to až budu muset do práce.

Víc nevím. Odpolední a protože je čtvrtek tak půjdu dřív z práce a zajdu na pivko, zkusím přetnout černé myšlenky.

3 pivka a po 23:00 domů spát ráno jedu do Jičína.

10.07.2015

Dneska je to přesně měsíc co máma odešla, sebrala Vás, sebrala vše co připomínalo, že jste tady žili. Zrada.

6:40 zvoní budík. Ranní rituál, honem do auta a razím do Jičína. V 8:00 tam musím být.

Dorazil jsem v 7:50, zaparkoval a šel hledat ordinaci. Starákomunistická budova, hrůza. Vyspoupal jsem do 3. Patra a zaťukal na dveře.

Po chvíli otevřela paní doktorka Kerhartová, seznámili jsme se a seance začala.

Už věděla dost od mé sestry a z našeho včerejšího rozhovoru.

Začala tedy ona a to velmi rázně.

Kladla mi na srdce, že se máma už nevrátí, ať si najdu advokáta, zajdu na péči o dítě, kde požádám o vyměření výživného, ať mámě napíšu email, kde jí požádám o její návrh výživného a jak si představuje, že Vás budu mít.

Do důsledků na mne spadla všechna ta tíha skutečnosti, že je to opravdu konec našeho společného života a že ve svých 51 letech budu, až do konce svého života jen platit, bojovat o Vaší přítomnost a přízeň a bát se něco říct, abych Vás nestratil.

Pro mne, úplná destrukce zbytku života. Jsem psychicky na dně.

xxxxxxxxx

Tohle jsem dnes poslal mamce:

Ahoj Šárko,
Dnes je to přesně měsíc co jsi odešla i s dětmi z našeho domova k rodičům.

Nikdy jsem si to nepřál.

Jelikož chci být dobrým otcem tak tě tímto žádám o zaslání tvé představy.

1. Kolik chceš, abych Ti posílal měsíčně na potřeby našich synů Adámka a Davídka.

2. Jak si představuješ rozdělení času, který budou Adámek a Davídek v Tvé péči a kolik času budu mít na naše syny Já.

3. Kde, kdy a s kým budou trávit naše děti jejích narozeniny, svátky, vánoce, Silvestra a dovolené.

Prosím Tě o přihlédnutí k mým časovým možnostem.

Přeju si být dobrým a zodpovědným tátou, který bude mít prostor se podílet na zdravém vývoji Adámka a Davídka.

Chci kluky vychovávat.

Přeju si mít rodinu.

Děkuju
Vláďa
xxxxxxxxxxxxxxxxx

11.07. 10:00h – 12..07.2015 18:00

Přijel jsem do Trutnova a řekl jsem mamce, že jsem unavený a že si Vás nevezmu. Chodím do práce,jezdím skoro každý den do Trutnova, abych Vás mohl vidět, být s Vámi a  o weekendu se o Vás starám a nemám kdy bych nabral síly.

Navrhnul jsem mámě, že bychom mohli společně jet na Dolce k vodě. Souhlasila. Zabalili jsme potřebné a vyrazily. Na půl cesty si máma vzpoměla, že zapoměla doma pití pro Vás. Otočil jsem tedy auto, jeli jsme zpátky do Trutnova, vyzvedli lahve s pitím a jeli znovu na Dolce.

Bylo krásné počasí, na Dolcích byly Dračí závody lodí a tak  jsme rozbalili plážový stan, přípravil jsem vše pro Vaše pohodlí, došel znovu nahoru na parkoviště pro židličky, posadili jsme se a protože byl čas krmení tak jsme začali vše připravovat.

Byl to krásný den, užívali jsme si to. Na nic jsem se neptal, nechtěl jsem čímkoliv popudit Vaší mámu.

Okolo šesté jsme jeli domu a vše bylo v pořádku. Kromě toho, že jsme nejeli všichni domů ale musel jsem Vás odvezt k mamčiným rodičům, kde teď jste.

Jel jsem domů a měl radost, že jsme strávili spolu pěkný den jako rodina.

V neděli jsem jel hned jak to šlo do Trutnova a jelikož byl další krásný letní den, navrhnul jsem mámě stejný plán. Jeli jsme zase na Dolce, Vše bylo stejné jako v sobotu, jen s tím rozdílem, že na Dolcích bylo mnohem méně lidí. Klidněji a tak jsme mohli více relaxovat.

Někde odpoledne přijeli rodiče mámy na kolách, Dost mne to zarazilo, vědi moc dobře, že po tom co udělali, tak o ně nestojím. Jsme ale na veřejném prostoru, mají tam svojí dceru tak jsem si jen sedl a mlčel.

Pochopili velice rychle, že nestojím o jejich sladké řeči a odjeli.

Pak napadlo mamku, že by jsme Vám mohli smočit nožičky a tak jsme šli a sedli si u vody. Pomalu jsme Vás namočili do vody, jen nožičky, nebrečeli jste, naopak jste začali kopat nožičkama. Byl to pěkný den a myslím, že se to líbilo i Vaší mamce

Byli jsme na pláži až do 17:00 a pak jsme pomalu vyrazili k domovu. Po cestě jsem zahlédl pěkné břízy a tak jsem zastavil a řekl mámě, že bychom si mohli udělat pár hezkých fotek.

Povedlo se to.

13.07.2015

Pondělí – vstal jsem okolo osmé, najedl se a jel do Trutnova za Vámi. Byl jsem tam asi jen hodinu, musel jsem odjet, protože jsem šel dnes dříve do práce. Nadělávám hodiny.

Vidět Vás aspoň chvilku, bylo to prima.

Když jsem odjížděl, tak mi máma navrhla ať zítra nejezdím, že jede do Hostinného k doktorovi a že budeme tedy v Hostinném.

Překvapilo mne to ale vzal jsem to jako pozitivní krok. Poprvé mi máma navrhnula, že by mohla přivézt do Hostinného. Myslel jsem, že po doktorovi půjdeme domů a pak si dáme kafe a promluvíme si. Prožili jsme přece příjemný weekend.

Jel jsem tedy domů dobře naladěn, udělal si oběd a vyrazil do práce. Pracoval jsem do 22:00h a pak honem domů a jelikož se mi po Vás stýská, zavolal jsem mámě na facetime aby mi Vás ukázala. Šlo to mizerně ale alespoň na chvilku jsem Vás viděl.

Pak mi máma oznámila, že zítra přijede s Vámi k doktorovi o půl jedenácté a že požádá doktorku o ukončení docházky s Vámi a že si vezme doktorku z Trutnova. Řekl jsem, Šárko proč tohle děláš, nesouhlasím s tím. Máma na to, že když ona tak a já jinak tak kdo to má rozhodnout. Soud.

zese na mne začala křičet, vyhrožovat a de fakto nemám na výběr. HOTOVO. Takhle Vaše máma vede diskuzi.

Už nevím co všechno mi zase řekla. Bylo to hnusný a bolelo mě to. Takhle bohužel se mnou nejednala poprvé. Je to její styl kompromisu. Hrůza a děs. řekl jsem jí, že může dělat cokliv, aby mne poškodila, najmout si právníky ale lepšího tátu pro Vás nenajde, jednou dostanete rozum a pokud to bude takto pokračovat, tak si tohle ve svých 15ti až 18ti letech přečtete.

Už budu starý a nevím kam mne tohle zažene, máma mě zničila život, vzala vše o čem jsem snil a nevím jestli se z tohohle vyhrabu. Miluju Vás.

Chová se jako hyena. Nebudu hrát její hru, jsem slušný člověk, výborný táta a dobrý partner.

Obávám se ale, že tohle bylo vše předem naplánované Vaší babičkou a mámou a já jsem dostal jen roli sploditele. Nemám pro to důkazy. Je mi z toho nanic.

14.07.2015

Vstal jsem a můj život je na bodě mrazu.

Vyřidil jsem pár nutností a čekal až bude půl jedenácté a já Vás budu aspoň chvíli vidět.

Bohužel jako vždy, vše bylo zase jinak.

Přišla mi smska kde máma napsala, že uz léky vyzvedla a že se neuvidíme. Zde je kopie smsky.

Co na to říct. Tak se jí to opět povedlo, uvěřil jsem tomu co říkala a myslel, že se jí ten weekend líbil a rozhodla se mne potěšit, přijet s Vámi domů, dát si kafíčko, popovídat si. NIC. NEZKLAMALA. ZASE MNE PODVEDLA.

Asi ne naposled, protože jsem snílek, důvěřuju a věřím na lidské pochopení.

Dnes mi odpoledne odpověděla na email, který jsem poslal v pátek 10.07.2015.

Zde je odpověď:

Ahoj Vlado,
dekuju za pekny e-mail. Je to vazne rozhodnuti…. Vse musim zvazit.
Potrebuji cas.
Pekny den
  Sarka.

Slušnost nade vše. Činy, které by mne potěšily nikde.

Rád bych Vás vychovával. Obávám se ale, že kontakt, který mi bude navržen a soudem určen, nebude dost pro to abych mohl s Vámi trávit dostatek času.

PŘSTAL JSEM PSÁT A ZAČAL AŽ V SOBOTU V NOCI NA CHALUPĚ U SESTRY.

Adamek a Davídek
13.07.2015
Tak a je 13. jsem zvědavý jaký to bude den. Jako každé ráno poslední dobou, vstanu a vidím prázdné postýlky. Nic mi nezbývá než příjmout realitu. Omýt se, uvařit kafe, počkat až bude 9 hodin a jet za Váma do Trutnova.
Přijel jsem v Půl desáte a nemohl se dočkat až Vás uvidím. I přesto, že jsme celý weekend strávili společně s mamkou na Dolcích.
Musel jsem dřiv do práce a tak jsem s Vámi byl jen asi hodinu a pak hurá domů, udělat si něco k obědu a honem do práce na dvanáctou.
Než jsem odjel, tak mi máma řekla ať zítra nejezdím, že jede do Hostinného s Vámi k doktorce pro recept a tak, že Vás uvidím doma.
Bylo to poprvé, od té doby co Vás máma odvezla pryč z domova, kdy se sama nabídla, že bychom se sešli v Hostinném.
Překvapilo mne to. Byl jsem potěšen a říkal jsem si, že je to asi proto, že jsme společně strávili hezký weekend. A že mamka trochu pochopila, že není dobrá cesta pořád říkat jen ne a jen mi rozkazovat.
Šel jsem do práce s dobrým pocitem. Odpolední byla za mnou a tak jsem jel domů.
Když jsem přijel domů, napadlo mne, že bych mohl mamce zavolat na facetime, abych Vás mohl vidět v postýlce v Trutnově.
Tak jsem tedy zavolal, v Trutnově nešel pořádně internet a tak jsem Vás skoro neviděl, natož mamka řekla, že mi zavolá na telefon.
Řikám dobrá, zvedl jsem mobil a máma mi hned řekla, že zítra bude v Hostinném o půl jedenácté, jestli Vás chci vidět tak ať příjdu k doktorce a že řekne doktorce, že Vás přehlásí do Trutnova.
Byl jsem v šoku, řekl jsem, že s tím nesouhlasím s to jsem neměl dělat. Začala na mne křičet do telefonu, že ona má takový názor a já jiný a kdo to rozhodne? Jedině soud. A ona na soud nebude čekat a zítra Vás odhlási v Hostinném a já s tím nic neudělám. HOTOVO.
Praštil jsem s telefonem a uvědomil si co se stalo. Nemohl jsem spát a byl jsem strašně naštvaný jak se mnou máma jedná.
Pokud neudělám to co ona, neseberu Vás a tak dál. Může si se mnou dělat co chce. Nemám se jak bránit.
Byl jsem z toho zdrcený. Veškerá naděje na obrat ze včerejška byla v prdeli.
No nic tak Vás uvidím alespoň u doktorky.

14.07.2015
Vstal jsem v sedm jako každý den a nenaspal jsem toho moc. Ten včerejší telefonát byla opravdu hořká pilulka.
Kafe, puštěná televize, ranní hygiéna a čekal jsem až bude půl jedenácté a půjdu k doktorce s Váma a alespoň chvíli Vás uvidím.
O půl desáté mi přišla SMS od mámy, že už u doktorky byla a že už jede do Trutnova.
Doprdele, co se to děje. Máma se mnou vyběhla jak jen mohla. Nedodržela vůbec nic.
Jsem strašně naštvanej, smutnej ale to je tak vše.
Už mám z toho jejího chování deprese. Mám chuť říct TY SVINĚ ZASRANÁ.
NIKDY NIC NEDODRŽÍŠ A JEŠTĚ SE TVÁŘÍŠ JAKO BY VŠE BYLO V POŘÁDKU.
Už tě začínám nesnášet.

Tohle jsem napsal večer mámě:
SMS

15.07.2015
Nevím co psát, jsem v depresi z mámina chování a je mi z toho zle. Nepojedu ani do Trutnova. Sotva chodím po tomhle světě a přemýšlím co mám udělat. Nevím to. Vše je špatně.
16.07.2015
Nic moc se nezměnilo, nemám chuť žít, v práci se trápím a nemůžu se dočkat až bude konec. Pořád na Vás myslím, jak je to možné, že když příjdu domů, tak nejste v postýlce, mamka mi neotevře dveře nedá pusu. Jen holé zdi a žádný domov. Tolik jsem se snažil.

17.07.2015
Vstal jsem a konečně jsem se rozhodl, že pojedu za Váma. Nebylo to lehké. Máma se mnou v úterý vyběhla a měl jsem z toho dost špatné dny a hodně smutnou náladu.
Už je to za mnou. Bohužel je jen otázkou času, kdy si máma zase něco umane a zase mi to jen oznámí.
Nechová se jako partner, který si Váží toho co jsem udělal ale zneužívá svého postavení, že Vás má doma a že mohu být rád, že mi Vás půjčí. Jiný ženský prý odvedou děti a otci je ani nepůjčí. No bere si to máma pěkné vzory a Vám bere možnost trávit čas s Vaším tatínkem.
Přijel jsem do Trutnova asi v 9:15.
Máma mi otevřela ještě v pyžamu a pozvala mne dál. Navrhnul jsem mámě, že bychom mohli jet k sestře na chalupu a nebo někam k vodě. Odpověděla, že si Váží mé nabídky a že je to ale asi nevhodné a brzo. Možná za půl roku.
Řekl jsem, Šárko, za půl roku buď budeme žít a vhychovávat kluky společně a nebo budu žít svůj život a ne tvůj.
Jednou budeš muset spolknout tu hořkou pilulku a podívat se mé sestře do očí i když víš co si o tobě myslí.  
Dobrá, když to nejde, nedá se nic dělat. Navrhnul jsem tedy, že půjdeme ven na procházku. Máma se šla převlíknout a vrátila se s tím, že na žádnou procházku nepůjdeme, že budeme na zahradě jestli chci. Čekala prý včera a předevčírem a dnes odpoledne s Váma půjde ke kamarádce na zahradu.
Řekl jsem, tak jsi mohla zavolat, napsat.
Co bych ti volala. To ty máš zavolat. Hotovo.

Polknul jsem a rekl, že bych rád z tohoto baráku ven. Ne budeme na zahradě.
No tak jsme šli na verandu a sedli si tam. Asi za pět minut přišel mamky bratr. Když kolem mne prošel tak řekl ahoj. Nepozdravil jsem ho a máma hned, že Lukáš má alespoň dost slušnosti a pozdraví.
Řekl jsem mámě, že až se mi všichni tři příjdou omluvit, tak možná na ně budu hledět jinak.
Nevážím si jich a nechci je vidět.
Než začali bílit můj byt, sebrali mi děti, mohli se mne zeptat. Vláďo co se děje, proč je Šárka tak nešťastná jak říká.
Nic, nikdo se nezeptal a brali to jako kdybych byl to zlo a mohl za vše na světě a nemám právo se k tomu vyjádřit a nemám právo mít doma děti.  
Ty kecy o tom jak mne mají rádi byla jen přetvářka.
Asi za deset minut přišla máma s tím, že půjdeme ven. No dobrá, nejdřív ne pak zase jdeme.
Říkám, tak půjdem procházkou na Dvoračky, dáme si oběd. Máma hned nikam nepůjdem, pojedeme autem začala na mne ve vchodových dveřích křičet, buď pojedeme autem nebo nejdeme nikam.
Už naštvaný, křičím ano ano pojedeme autem ŠÁRKO!!!!!!
Naložil jsem Vás do auta a jeli jsme ke Kučerům na oběd.
V autě jsem mámě řekl, že už nemám v životě tolik času, abych se s ní hádal o každý blbosti.
Řekl jsem, rozhoduj, vládni. Bude to tvoje zodpovědnost jak budu moct vychovávat naše kluky. Už mne nebaví se pořád prát o každé zatlačení kočárku.
Psal jsem email Spencerovi do Ameriky. Je to můj osobní rádce, který mi pomohl s webdesignem a díky němu vím to co vím.

Máma o něm tvrdí, že mi vymejvá mozek.
Napsal jsem o tom, že Vás máma sebrala a odešla, že jsem z toho v depresi, naštvanej a nejsem schopen nic dělat.
Tady je odpověď:


I’m so sorry to hear that! I have no idea what’s going on…but definitely can relate since my youngest son’s mom bailed unexpectedly on me when he was a year old!!

Maybe it’s European women?

My only relationship advice is to play it like a gentleman, be supportive but also give her space, and work on what you CAN improve…which is YOU.

Things change over the long run and the less you bicker or tryntonforce something, the better the outcome for you and your kids. You never know, she may just be having post partum depression which is very common.

When this happened to me I only took solace in my belief that it was a “do or die” moment to reinvent myself…and so I did. Today my ex gf and I are very close friends and great coparents and that worked out much better in hindsight than when we were a “couple” 😉

Start making lists of what YOU can do for yourself now …to be a better father and businessman

ANO, tenhle člověk mi vymejvá hlavu.
Škoda mluvit.

Byli jsme na obědě u Kučerů. Bylo to dobrý.
Odvezl jsem Vás k mamčiným rodičům a frčel do práce na odpolední.

18.07. 9:15h – 19.07.2015 18:00h

Už se těšim, zase pojedeme domů ale hlavně na chalupu k Vaší tetě Ivetě, mojí sestře.

Ráno jsem byl v 9:15 v Trutnově. Máma běhala v pyžamu a nic nebylo připravené.

Sedl jsem si na pohovku pohladil Vás a řekl jsem mámě.

Šárko, mluvil jsem se ségrou a jestli chceš tak budeme rádi když s námi pojedeš na chalupu. Vím, že jsi se tam těšila.

Řekl jsem, nikdo se tě nebude na nic ptát, prostě budeme na chalupě.

Jednou budeš muset spolknout i ty tu hořkou pilulku a podívat se do očí mé sestře a mým rodičům i když víš co si o tobě myslí.

Považují to za zradu ale vše se dá změnit, když je vůle.

Nebo můžeme jet k vodě a udělat si společně hezký weekend.

Máma mi poděkovala za nabídku a odmítla.

Asi za hodinu jsme tedy vyrazili na chalupu, musel jsem se ještě stavit doma pro mlíčko, vodu a pár věcí pro Vás. Počítal jsem s tím, že máma pojede a tak jsem nebral nic předem.

Nejela, musel jsem Vás nechat v Hostinném v autě, se strachem letět nahoru, pobrat věci a honem dolů. Jste ještě malinký a mám o Vás velký strach.

Na chalupu jsme přijeli okolo poledne a tak první bylo nakrmit Vás a pak už jsme si užívali hezkého prostředí a pohostinnosti Vaší tety.

Přijeli také moji rodiče a tak jsmeokolo Vás skákali, radovali se až do večera.

Byl jsem s Vámi na procházce asi 2 hodiny nejméně, dával jsem Vám ochutnat jahůdky z lesa, koukali jste na každou větev, spinkali, poslouchali pohádku, pustil jsem Vám muziku a už byl večer.

Neděle byla stejná, užíval jsem si Vás jak je to šlo. Uteklo to rychle a už jsem Vás zase musel odvézt do Trutnova.

V Trutnově jsme byli brzo, okolo půl šesté. Děda trhal třešně, nabídl se jestli nechci, řekl jsem. Děkuju nechci.

Moc dobře víte co chci a co si přeju.

To ti zařídit nemohu, řekl děda.

Odpověděl jsem, měli jste se taky zeptat mne, než jste začali stěhovat. Slyšet můj názor.

Když jste mohl zařídit zničení rodiny, tak můžete být u toho, když se věci napravují.

Předal jsem Vás mamce a odjel domů. Doma jsem popadl kolo a jel se projet. Loučení s Vámi je smutné.

20.07.2015

Probudil jsem se v 7 hodin a jel do Hradce Králové na kontrolu. Musím jezdit každé dva měsíce pro injekce, které mne drží nad vodou.

Mám Ulcerózní Kolitídu. Dnes ještě nevyléčitelná choroba.

Myšlenkama jsem stále v tom nepodařeném vztahu s mamkou. Stále přemýšlím nad tím, co jsem udělal špatně, co jsem neudělal, čím jsem se tak provinil, že máma rozbila rodinu a sebrala Vám příležitost vyrůstat v rodině.

Mít tátu a mámu stále po ruce.

Když jsem byl někde před Hradcem, přišla mi sms od mámy.

Tak a den je zařízen.

V poledne jsem přijel z HK domů, snědl housku a jel do Dolní Kalné na koupaliště.

Jsem tu sám, čtu si knihu ELON MUSK a čekám nevím na co.

Pojedu se projet na kole a to bude vše.

Tak snad se uvidíme zítra.

21.07.2015

Tohle píšu až 27.7.2015

Nějak mi nezbyly síly pokračovat. Je to jeden špatný den za druhým a konec není zatím vidět.

Nevím co se stalo, zapoměl jsem to.

Už jsem si vzpoměl. Byl to zase jeden z dnů, které bych nejraději vymazal.

Po práci jsem jel do Trutnova, měl jsi Adámku plánovanou návštěvu u paní Stolínové. Vojtova Metoda.

Přijel jsem na čas, zazvonil na mamku. Otevřela a řekla, že nechá Davídka doma a že mi nic nevěří, že to jen hraju a já nevím co ještě.  Byl jsem v šoku. Nechápal jsem její jednání. Řekl jsem, že bych rád, aby jste jeli oba, že Vás mám tak málo. Chci být s Vámi jak jen to jde.

Nakonec souhlasila s tím, že odcvičíme a pojedeme hned domů. Cestou v autě jsme se pohádali nebo něco na ten způsob.  Úplně mne to zase sebralo.  

Po cvičení jsem vzal kočárek a řekl, že už mám dost toho jejího poroučení, sebral Vás a jel na procházku.  Chodil jsem kolem krytého bazénu, sedl si na chvíli na lavičku, abych se uklidnil a pak jsem vyrazil do města. Po cestě jsem si dal zmrzlinu a šel si sednout na lavičku na náměstí.

Napadlo mne, že bych si mohl promluvit s Lukášem, bratrem mamky. Zavolal jsem mu tedy ale nebral to.

Pomalu jsem dolízal zmrzlinu a šel se podívat do krámku.  Byla tam za pultem mamčina nejlepší kamarádka, která je u Lukáše zaměstnaná.  Dali jsme se do řeči, byla u nás několikrát a je to hidná holka, která si v životě prošla několikrát peklem.

Ptal jsem se na Lukáše.  Řekla, že jsou na dovolené.

Pak jsem otočil rozhovor na nás, mamku a mne. Zeptal jsem se zda o tom ví a co jí mamka řekla. No byl jsem opět zaskočen.  Mamka řekla kamarádkám, že jsme se takhle dohodli a že jsem souhlasil se situací, kterou máma vytvořila.  Ne nesouhlasil a je mi z toho pěkně zle.

Mamky kamarádka mě řekla, že se docela divila, že jsem si mamkou pořídil děti, Vás.

Ptal jsem se proč?

Odpověděla, že jsou Puschmannovi všichni stejní a že mamka měla problém sehnat chlapa, který by s ní chtěl mít děti.

Koukal jsem jak opařený. Tak tohle jsem od nejlepší mamčiny kamarádky z dětství nečekal.

Dál už jsme nemohli hovořit, přišli zákazníci a já jsem se s Vámi odporoučel.

Vyrazil jsem tam co teď proti mé vůli bydlíte.

Dostal jsem sms od mámy.  

Kluci by ve ctyri hodiny meli jist. Vrat je nejpozdeji do 16:30!

Přijel jsem s Vámi k domu rodičů mamky, oba byli na zahradě a uklízeli větve.

Byl jsem strašně naštvaný, jak máma se mnou nakládá, jak si Vás přivlastňuje, jak neustále vše rozhoduje beze mne, jak mi pokaždé vyhrožuje soudem.  

Řekl jsem, tak a co uděláte teď, už mám dost toho věčnýho poroučení Váši dcery. Je mi to už jedno.  Zakázete mi sem chodit, zavřete přede mnou kluky? Co? Už toho mám dost.  

Dál už nevím.  Asi po deseti minutách přišla mamka. Zeptal jsem se jí jestli už se uklidnila. Už nevím co řekla. Šli jsme dovnitř ještě jsem si Vás chvíli pochoval a pak už nevím.

Byl jsem z tohoto odpoledne uplně zdrcený.  

22.07.2015

Tohle píšu až 27.7.2015

Nějak mi nezbyly síly pokračovat. Je to jeden špatný den za druhým a konec není zatím vidět.

Nevím co se stalo, zapoměl jsem to. Asi jsem nebyl v Trutnově.

Jen vím, že jsem dnes byl pozván na kontrolu k lékaři, kde se potvrdí, že nemohu dělat na směny. Přišel jsem tam a situace byla překvapivá, paní doktorka o mě nic nevěděla, na osobním paní Martinová o mě nic netušila a odbory se o mě nestaraly. Asi to tak má být.

Doktorka potvrdila, že nemohu pracovat na směny a tak se dokončil kruh, který jsem začal kvůli rodině. Nedělat noční, ničilo to klima v rodině, byl jsem utahaný. Jak máma slíbila, než jste se narodili, nastoupit do firmy, dostat podíl a začít pracovat ve firmě a začít webdesign.

Tak a zůstal jsem sám, bez rodiny, bez práce, do firmy už nikdy nenastoupím a půjdu tam kam mě máma posílala, když jsem chtěl řešit ty hrozné noční. na pracák.

Ano to už jste byli na světě a nebyl důvod cokoliv dodržet. Tak Vláďo běž na pracák. Já bych tohle nikdy nevyslovil. Je to poslední zoufalá štace.

Tak a život se zdá být v prdeli. Co s tímhle udělám, nevím, jsem odpojený od všech zdrojů příjmu s kterými jsem počítal, abych měl možnost Vás vychovávat klidněji a měl možnost si ušetřit na stáří.

Věřil jsem mámě tak slepě až jsem zapoměl na sebe.

23.07.2015

Den jako každý jiný do práce z práce domů a dnes pojedu za Vámi.

Píšu to až se spožděním a tak nevím přesně co se dělo.

Přijel jsem do Trutnova a z nějakého důvodu jsem nebyl v dobré kondici.  Smutný, zklamaný.

Asi dozvuky z úterý.   

Pobyl jsem s Vámi nějakou dobu ale už nevím co se stalo. Odcházel jsem okolo 16:25 domů.

Když jsem přišel k autu tak jsem zjistil, že mi do něj naboural autobus. Tak jsme to sepsali a já ani nevěděl co píšu.  Když jsem odcházel od Vás, brečel jsem a nevím už proč. Je to jedno.

S vyplněným Euroformulářem jsem jel domů, zavrtal se do postele a ???? Nevím.

24.07.2015 až 26.07.2015

Ráno jsem vstal najedl se a vyrazil do Dolní Kalné k Radimovi Vajsovi. Opravuju u něj už leta auto. Jel jsem mu ukázat tu včerejší patálii.

Když jsem dojel na křižovatku Slemeno, Dolní Kalná zastavil jsem a rozhlížel jsem se na hlavní silnici a v tom do mne zezadu někdo narazil. Tak a mám nabouraný auto po druhé během pár hodin. Sepsat nehodu znova. Šlo to lépe mám už zkušenosti.

To jsou ale skvělé dny.  

Zajel jsem k Radimovi a on tam nebyl. Bude až v pondělí.  

Jel jsem tedy do Horní Olešnice k mému kamarádovi z dětsví Sáťovi. Mám dovolenou a od mého dětství hrajeme každý rok Wimbledon. Pomáhal jsem mu s přípravou na sobotní turnaj.

Sáťa (Martin Satar) je úžasný kamarád a na chalupě je vždy dobře.

Byl jsem tam celý den pak jsem jel pro lajnovačku a vápno do Histinného a pak pro Vás.

Přijel jsem si pro Vás okolo 17:00. Máma měla vše připravené, naložil jsem Vás a jeli jsme rovnou do Horní Olešnice kde jsem byl od rána.

Byli na Vás zvědaví a tak jsem tam tedy jel přímo z Trutnova.  Všichni z Vás byli unešeni. Jste krásný kluci a nedivím se, že Vás každý obdivuje.

Jsem pyšný na to, že Vás mám.

Dlouho jsme se nezdrželi, měli jste jíst, koupání a tak.  Už byl pozdní podvečer a tak jsme frčeli domů.

Doma jsem vše udělal, nakrmil Vás a položil do postýlky.

Sedl si k televizi a přemýšlel o to o čem teď přemýšlím bez přestání.

Jaktože to takhle dopadlo, co jsem udělal špatně, co jsem neudělal. Proč tohle máma vůbec udělala. Nemá v tom prsty babička z Trutnova? Nebylo to nakonec tak, že jsem mohl udělat cokoliv a dopadlo by to stejně?

Nemám na to odpovědi.

Nemohl jsem spát a jelikož jste hodně brečeli a byli jste z toho výletu unavení, tak jsem Vás nechal spát jak dlouho budete chtít.

Neusnul jsem až do 3 hodniny ranní a vy jste krásně spinkali.  Usnul jsem až okolo půl čtvrté.  

V šest hodin se probudil Adámek, nakrmil jsem Tě, probudil Davídka a nakrmil taky. Položil jsem Vás zpět do podtýlky a nechal ještě spinkat. Lehnul jsem si vedle Vás a podřimoval.

V 9:00 jsem Vás znovu přebalil a nakrmil a čekal na telefonát od Sáti. Měl mi zavolat v kolik se bude hrát a v kolik budu hrát já.

Bylo mizerné počasí a Martin to chtěl odstartovat až po obědě.

Celé dopoledne jsme zůstali v Hostinném, šli jsme na procházku na cykloztezku, udělal jsem si oběd, najedl se nakrmil Vás a okolo 13:00 volal Martin, že bych měl přijet. Budu hrát.

Naložil jsem Vás tedy a jeli jsme do Horní Olešnice.

Vyložit Vás, vše připravit a hurá na kurt.

Prohrál jsem a bylo po všem.

Byli jsme tam celé odpoledne a kolem páté jsem zavolal mamce jestli Vás mohu přivézt ještě dnes. Byl jsem strašně utahaný a nevyspalý a nechtěl jsem, aby o Vás bylo špatně postaráno.

Odvezl jsem Vás tedy do Trutnova, pomohl mamce omýt Vás nakrmit a položit ke spánku.

Pak jsem jel domů a usnul.  

26.07.2015 NEDĚLE

Probudil jsem se v 9 hodin, udělal co bylo potřeba a napsal mamce sms.

A tak jsem vyrazil do Trutnova s větší radostí a těšil se, že spolu strávíme hezké nedělní odpoledne. A taky tak bylo.  

Šli jsme na výlet směrem na Dvoračku dali si kofolu a oak lesem směrem na Babí.  Bylo to fajn, bavili jsme se málo ale vůbec jsme se nehádali. Bylo to pěkné slunečné odpoledne a dlouhá procházka. V lese jsme Vás i přebalili, nakrmili a pak pomalu pokračovali zpátky do Trutnova. Přišli jsme pozdě, někde okolo 18:45h a tak jsem mamce pomohl Vás přebalit, umýt, nakrmit a pak jsem teprve řekl, že už musím domů.

Mamka mne šla doprovodit a tak jsem se otočil a řekl.

Šárko staráš se o kluky dobře, jsi dobrá máma. Mamka řekla i ty jsi dobrý táta. Lehce jsem mámu chytil za ruku, pohladil ji a řekl děkuju. Máma reagovala překvapivě, byla ustrašená, ustupovala a řekla že už to nejde a začala plakat.  Radši jsem ustoupil a odešel.

No a večer jsem napsal mámě sms. Moc mne mrzelo jak máma reagovala na moje slova a dotek.

27.07.2015

Přečetl jsem si sms z noci a mám o den postaráno.

Odpověděl jsem toto:

Tak a zase jeden povedený den zakončený hořkostí. A to ani ještě nezačal.

Jel jsem tedy do Dolní Kalné k Radimovi s autem.

Ukázal jsem mu co se stalo a poprosil ho, aby se o to postaral.

Do Trutnova jsem nejel. Byla by to honička. Když jsem se vrátil od Radima, udělal jsem nějaké papírování poslal mamce peníze na vaše potřeby a napsal email mamce.

Zde je obsah:

Výživné – Adámek a Davídek

Ahoj Šárko,
jelikož mi vznikly z našeho společného života povinnosti a chci a musím je řádně plnit, poslal jsem na tvůj ůčet částku 4000,-Kč jako zálohu výživného na Adámka a Davídka za červen.

Budu se snažit dohnat měsíce a platit dopředu.

Omlouvám se že jsem zatím neposlal více.

Moje situace je teď nezávidění hodná a nevím jak to bude dál.

Jelikož jsem počítal s rodinou, společným životem a s tím co jsme jeden druhému slíbili tak jsem nepřipraven.

Od 15.8.2015 jsem bez práce a nemám zatím žádné rozumné řešení.

Platím nájem za náš společný byt 1+1 tady v Hostinném. Obávám se, že na rekonstrukci mi nezbydou peníze.

Dokud budu mít na ůčtě nějaké peníze, budu řádně platit na kluky.

Mám povinnost vyživovat i tebe. Jen nevím kolik. Tak si řekni.

Povinnosti to je to co jsem si odnesl. tak hurá do toho.

Vláďa

Tak a začínám to co jsem si nikdy nepřál, nemít plnohodnotnou šanci Vás vychovávat a jen tupě platit.

Doufám, že se můj život v lepší obrátí a my budeme moci být spolu.  

Dnes je to nemožná šance. Jen naděje.

Večer jsem dostal od mámy odpověď.

Ahoj Vlado,
uprimne me moc mrzi, ze jsi ztratil praci.
Na rekonstrukci spolecneho bytu poslu penize. Do jake castky by se mela vejit?
Je mi lito, jak vse dopadlo.
  Sarka

Obávám se, že máma vůbec netuší v jaké situaci jsem.  Nemám práci, nemám moc z čeho brát a budu muset prodávat a to brzo.  

Šel jsem na odpolední a tak den byl za mnou.

Dopoledne jsem si vařil polévku a holandský řízek.

V práci, okolo 15:30 jsem najednou spanikařil. Nevěděl jsem jestli jsem vypnul polévku.

Požádal jsem mistrovou a jel honem domů. To byla hrůza. Nakonec jsem doma našel vše v pořádku a jel jsem zpátky.

Mám teď výpadky paměti a je to hnusný. Jsem psychicky na dně.

Zůstal jsem v práci do 23:00, abych si nadělal zmeškaný čas.

No další den pryč.

28.07.2015

Jsem už vzhůru. Najím se a pojedu za Vámi do Trutnova.  Máte dnes Vojtovu metodu. Teda Ty Adámku.

Tak jsem zvědavý jak to vše dopadne.

Máma už Vás měla připravené a oba. Byl jsem překvapen.

Říkám, mohli by jsme jít pěšky? Není to daleko a alespoň se projdeme.

Máma souhlasila ale řekla mi jestli, bychom mohli potom nechat děti doma a jít spolu na oběd.

Řekl jsem, že nejsem připravený na další negativní zprávy. Je toho na mne dost. Stratil jsem rodinu, děti, práci. Nechci slyšet zase něco co mne srazí ještě víc dolů.

U paní Stolínové jsme byli za chvíli a byla to příjemná procházka. Pochválila Adámka za jeho úžasné pokroky. Davídek se nám z toho pokakal. Mamka Tě přebalila a šli jsme zase domů.

Pobyl jsem asi do oběda a frčel domů. Musím do práce. Honem něco sníst a je to.

Jsem duševně vyčerpaný a nejraději bych se někam zavrtal.

29.07.2015

Spal jsem až do 9:00. Alespoň spím ale mám hrůzostrašné sny nad ránem.

Probudím se a vidím prázdné postýlky.

Omyl jsem se, uvařil kafe do termohrnku a vyrazil za Váma.

Přijel jsem okolo půl desáté. Máma mi otevřela a tak jsem šel přímo za Váma. Sotva jsem se stačil porozhlédnout a pohladit Vás, máma mne požádala jestli bychom mohli být sami, třeba na terase.

No to nevěstilo nic příjemného. Vždy když je to tak horký tak jsou to mizerný zprávy.

Sedli jsme si na terase a máma spustila, že mluvila s právničkou a že to dá k soudu, aby měla v ruce papír. No a je to tady.

Už tak toho mám dost a na co čekat, jsem teď vhodný kandidát na doražení. Bez peněz, bez práce se toho u soudu moc nedá prosadit.

Bylo toho více ale nevím je už podvečer a jsem v práci když tohle píšu.

Snažil jsem mámě ukázat co jsem všechno udělal a proč by bylo vhodnější najít cestu k sobě.  Je to marný, je to marný.

Vyčerpává mne to a tahne ke dnu.

Šli jsme dovnitř, kde byla babička. Řekl jsem jí, tak Vám gratuluju k vítězství. Máte úplně všechno. Začal jsem jí řikat za jakých okolností jsem souhlasil s tím, že si já starej vůl změním život a budu souhlasit, že si pořídíme miminko.

Měl jsem z toho hrůzu, probíral jsem to s psycholožkou, navrhoval jsem mámě, že ji dám sperma, byl jsem zoufalý. Na jednu stranu jsem chápal mámu, že touží být matkou ale na druhé straně stála obava o mojí budoucnost.

Mámami nabídla, že bych mohl jít pracovat do firmy, časem získat podíl, nebo dokonce celou firmu. Podlehl jsem nabídce a začali jsme společně usilovat o miminko. Uvěřil jsem mámě, že to myslí vážně a nikdy mne nenechá ve štychu.

Teď si můžu stěžovat na co? Jste krásný kluci, zdraví, miluju Vás a je těžké říkat, že jsem Vás nechtěl.  I mě to změnilo život.

Bohužel než jsem se stačil rozkoukat, máma Vás sebrala, odstěhovala se, obviňuje mne, že byla nešťastná, odřízla mne od všech zdrojů příjmu, nedostal jsem to co mi před tím slibovala a místo toho mi řekne, že jsem dostal dobře zaplaceno.

Moc jsem to potřeboval, aby mne máma pomohla, dostala mne s těch nočních, dala mi šanci žít klidněji.

Nedala. Mazala mi med kolem huby a sem tam hodila kost, abych se cítil lépe.

Má vládu nade vším a podle toho se chová.

Kurva, to je zasranej život.

Za to, že jsem jí umožnil být matkou, mne teď bude vláčet po soudech a vytírat se mnou podlahu.

Moc chlapů v životě nepotkala, který by jí umožnili tohle privilegium.

Mám pocit, že měla na krku cucáka. A to bude asi ten důvod proč už nic nejde vrátit zpátky. Jsou dost opatrní a já na to seru. Nebudu nic zjišťovat.

Tohle jsem napsal mámě večer do sms:

Neodpověděla, asi rada od právničky.

Však za ty rady dostane dobře zaplaceno.  

Tak a ještě jedna sms:

Máte návštěvu u dětské doktorky v Hostinném a máma nechce, abych šel s Vámi. To je situace. Jste tam kde je Váš domov a máma se schovává. Jste tu naposledy. Máma Vás převede k doktorce do Trutnova a nevím jestli mi řekne kam. Neptá se mne na nic.

30.07.2015

Nemohl jsem spát celou noc. Nešlo to, v pět ráno jsem si ohřál hrnek mléka a zkusil zabrat. Mám plnou hlavu pelyňku a nevím si s tím rady.

Hrabu se v tom nahoru a dolů a nemůžu to pochopit proč jsem zase sám.  Je to těžké zkousnout.

Jak jsem včera vytušil tak taky bylo. Máma přijela do Hostinného k doktorce Kunh-Gábrrové asi s matkou a mne z toho vynechala.

Měla pro to důvod.  Dnes tu byla naposledy a bez mého souhlasu Vás přepsala k dětské doktorce do Trutnova.

Pálí všechny mosty. Všechno to zničí.  

Okolo půl dvanácté jsem zavolal paní doktorce a zeptal se na Váš zdravotní stav. Vše je v pořádku, Adámku ty jsi dostal poslední očkování a pak až na roce života. Jsem moc rád, že se Vám daří. Máma se o Vás stará dobře.

Jenom mne z toho nějak vyšachovala. Je jednoduché říct, ty můžeš za všechno, sebrat všechno dobré co mezi náma vzniklo a nechat mne se jen dívat.

Teď už jsem v práci a je to má předposlední směna ve Škodovce. Jdu teď na osobní podepsat papíry. Konec.

Co bude dál? Nevím. Doufám, že to přežiju.

Jaký budu táta? Nevím.  Teď jsem hromada nervů.

Zde je originál napsaný v google docs

.